Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - DIKTÁTOROVA MÚZA – protichůdné politické postoje v v třicátých letech
Úvodník: Do poloviny třicátých let minulého století nás zavede román anglického spisovatele Nigela Farndaleho. Dostaneme se nejen do Německa, kde zesiluje moc Hitlera a kde se v Berlíně připravují Olympijské hry a dostává příležitost natáčet „diktátorova múza“ režisérka Leni Riefenstahlová. Přeneseme se také do Anglie, kde je rovněž politické pnutí mezi Britským svazem fašistů Oswalda Mosleyho a mezi stoupenci komunistických ideálů.
Článek: Zatímco Německo té doby je známější a poměrně dobře zmapováno v literatuře, o dění v Anglii toho tolik nevíme. Je proto dobře si knihu přečíst a s přesně popsanou dobovou atmosférou se seznámit. Škoda jen, že anglická část převažuje tu německou a že tolik diskutovaná ale nicméně talentovaná německá režisérka Leni Riefenstahlová zde nemá tolik místa, kolik bychom čekali.
Na začátku vás do děje vpraví reportérka levicového časopisu Der Spiegel Sigrun Meierová, která napsala studii o Leni Riefenstahlové a zarputile pátrá po jejím dědictví. V režisérčině domě se jí dostane do rukou utajovaná schránka výstřižků z filmů. A s ní se vynoří nejen to, zde Hitler podal ruku černému běžci Jessi Owensovi, ale přrd užaslou reportérkou se odvine Lenin románek s anglickým atletem Kimem. Právě ten spojuje všechny postavy románu, právě on je spojnicí mezi událostmí v Německu a méně známým politickým pnutím v Anglii.
Nigel Farndale vychází ze zmínky v pamětech Leni Riefenstahlové, že v době natáčení olympiády měla poměr s nejmenovaným americkým atletem. Změnil jen jeho národnost na Angličana a poměrně složitou konstrukcí propojil postavy z Německa a Anglie. Kim je sportovec tělem i duší, který touží vyhrát olympiádu, ale je diskvalifikován, protože jeho trénink byl financován Britským svazem fašistů Oswalda Mosleyho Blackhirsem a tudíž mu není uznán statut amatéra. Ač je jeho účast v řádění „černých košil“ problematická, zatáhne do něj i svoji bohatou, atraktivní přítelkyni Connii a později se k nim přidá i záhadný Alun Price.
Alun předstírá nejen přátelství k mladému páru, ale trápí ho svědomí. Byl to on, kdo jako přesvědčený trockista se ínfiltroval mezi černé košile a na akci v Olympii poškodil Conniino oko vrženou bramborou naplněnou žiletkami. Spolu s Kimem a Connií se zúčastní Olympiády v Berlíně.
Toto Farnandelovo rozložení postav dává sice možnost k dramatickému ději, ale při čtení máte stále silnější pocit násilné a nepravděpodobné konstrukce. Jistě, autor má právo propojit fiktivní postavy s osobou skutečnou, ale obdivovaná i zatracovaná Leni Riefenstahlová zde působí spíše jako spojka mezi vymyšleným dějem a smyšlenými postavami nežli byste se o ní dozvěděli více než to, co je zřejmé již z jejích publikovaných pamětí či z dříve vydané knihy "Leni Riefenstahlová - Život a dílo "Hitlerovy filmařky" od Stevena Bacha.
Právě uvěřitelnost by měla být znakem pro čtenářský úspěch. V případě DIKTÁTOROVY MÚZY vás však napadne mnoho otázek, které oslabují čtenářský zážitek. Když se nám autor snaží vnutit Lenin pocit, že po milování „jsem to nikdy k nikomu necítila“ zdá se vám to nepřiměřené od herečky, v jejíž ložnici se vystřídala stovka mužů od kameramanů až po horolezce. A co ta lehkost s jakou se Kimovi přáteli dostali na olympijské hry? Proč Kim neprohlédl dříve licoměrnost Aluna? A bylo by toho mnoho, co vás během četby napadá..
Ke cti autora je nutno přiznat, že umí dobře navodit atmosféru v obou zemích a daří se mu i detaily jako třeba neúspěšné svádění Leni erotickým kozlem Goebbelsem. Kimova postava však brzy zmizí (jeho vražda není dostatečně objasněná) a prostor dostane proradný Alun – výlupek všeho zla (komunista!?). Usměv však vzbudí to, že ukrývání do Anglie tajně odvezené kopie Riefenstahlové filmu VÍTĚZSTVÍ VÍRY, z části soustředěného na bývalého Hitlerova přítele a pak v „noci dlouhých nožů“ odstraněného Ernsta Röhma, jsou pověřeni angličtí skalní komunisté. Drama vrcholí se strany reportérky Sigrun, když po létech vypátrá stále žijící (?) Conniii a Aluna a svede je dohromady. Že se přitom dozví důvod své posedlosti Leni Riefenstahlovou i tajemství svého původu, je sice zdůvodnitelné, ale stejně přitažené za vlasy, jako mnohé okolnosti předtím.
Nigel Farndale si v románu pohrál s dějinami a zasadil do nich postavy, jimž však nedal ten pravý život. Ať se snaží sebevíc, mnoho detailů mu uniklo – např. je zřejmé, že toho o filmování a filmařině příliš neví, nemluvě o promítání a promítačkách. Možná, že se příliš probíráme detaily, možná, že čtenář, který nebude si podobné (a jiné) otázky při četbě klást, si přijde na své a knihu jako dramatický příběh o událostech, o nichž už mnoho nevíme, přijme jako dobrou až strhující a kvalitní četbu. A pokud ho kniha přiměje k dalšímu pátrání po geniální filmařce Leni Riefenstahlové a po jejím dílu, pak je to jedině dobře. Bohužel nakladatelství se neodhodlalo k tomu, aby k románu připojilo to, co dříve bývalo běžné – doslov, který by osvětlil jak události doby tak i život a tvorbu režisérky, která dala románu název „diktátorova múza“.
****************************************
Nigel Farndale: DIKTÁTOROVA MÚZA
z anglického originálu The Dictator´Muse
přeložil Zdík Dušek
vydala GRADA Publishing, s.s. pod značkou METAFORA v Praze roku 2021
04.01.2022 - Stanislav Polauf