Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Doba zcela bez otěží



Úvodník:
Napsáno v roce 2019.

 

Článek:
Žene se bouře, vichr vlny vzdouvá,
jsme v pěkné kaši – právě o to běží.
Že někdo zmoudřel? Podepsaná smlouva
ve snech nás straší, že z ní Satan těží.
Temno se snáší, padá na pobřeží.
Maják se řítí, rachot neustává,
zbavena sítí pluje ryba dravá,
po mariáši hráči zpiti leží.
Oheň se vznítí, síra ukapává.
Doba se plaší – zcela bez otěží.

Oceán hučí, snad, že boty zouvá,
z oblohy padá krev prolitá v řeži.
Houstne zášť vůči lodi, která vplouvá,
prořídnou stáda, která vlci střeží.
Jaká je vláda? Dobrá? Tak to stěží.
Na výběr není: Potopa – či láva.
Je slyšet klení – budoucnost je tmavá,
málokdo zvládá zpověď padlých věží.
Podivné chvění najevo nám dává:
Doba své žádá – zcela bez otěží.

O život bídný otrok ještě smlouvá,
na ničem ale už mu nezáleží.
Promlčí týdny – shrben nepromlouvá,
šašky zvou stále – nejen do manéží.
Budou se válet – vykřiknou, že sněží,
byť je zem suchá, rozpraskaná, žhavá.
Někdo ji kuchá – dávno není zdravá,
čekáme nálet, který nelze přežít.
Nemáme ducha, hlava zaostává.
Doba řve: Dále. Zcela bez otěží.

Do války volá král – a s ním pak vřava.
Odpadne škola – matka synům mává.
Potom se vlasy nám všem hrůzou zježí.
Alej je holá. Spálená je tráva.
Doba teď kvasí – zcela bez otěží…





Zdroj foto: pixabay.com, archiv autora
Audioverze básně: http://www.muamarek.cz/files/mp3/doba-zcela-bez-otezi.mp3
 
 


07.06.2022 - Marek Řezanka