Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Vražedná sklizeň



Úvodník: Detektivní trilogii s Viktorem Slabinou (Pod Patronací zla a Hon na bestii) uzavírá Vražedná sklizeň

Několik slov o knize

 Bohumil Houfek před lety při tragické nehodě zabil mladého cyklistu. Jeho bratr mu hrozil pomstou.
 Viktor Slabina a Petra Závrtová vyšetřují Houfkovu vraždu. Houfek se živil jako taxikář – a byl nalezen zastřelený ve svém voze. Jenže nezemřel tam, kde ho nalezli. Kdosi jeho mrtvolu převezl v jeho automobilu několik desítek kilometrů. Proč?

 

Článek:  U jedné vraždy ale nezůstane. Nejen že přibydou další dva zastřelení taxikáři, ale kdosi zabíjí též členy rodiny plastického chirurga, Reného Vortycha.
 Vyšetřovatelé mají hned několik podezřelých, ale chybí jim pádné důkazy. Počet zavražděných roste a vražedná sklizeň je mimořádná.
 Podaří se najít fantoma, který má evidentně políčeno na taxikáře? A jak s těmito případy souvisí vraždy Reného Vortycha a jeho dcery Klaudie? Je snad za vším Klaudiin mladší bratr Ondřej, který rovněž taxikaří?
 Na tyto otázky najde čtenář odpověď v třetím díle trilogie (Pod patronací zla a Hon na bestii) s Viktorem Slabinou nazvaném Vražedná sklizeň.  


 Ukázka z knihy:

 „Jak bylo v Turecku“, dolehl skřípavý a současně štiplavý Tembrův hlas k uším Ondřeje Vortycha.
 Ten se díval do země a mlčel. Tembr tak dál pokračoval ve svém monologu. Bylo na něm znát, že je silně rozladěn.
 „To není dobrý – mít dluhy a jezdit na dovolenou. Nejdřív zaplať – pak si jeď“, procedil mezi zuby Tembr a nafoukl se při tom jako ohromná ropucha.
 „Já to zaplatím“, hlesl Ondřej Vortych, celý bledý.
 „To je samozřejmé“, usmál se chladně Tembr. „Řešíme pouze, kdy – a jakým způsobem.“
 Vortych by se nikdy nenadál, jak velký strach mu dovede tahle kupa rozteklého slizu nahnat.
 „Vím, že držíš smutek. A že budeš dědit. Ukážu ti teda svou laskavou tvář – a ještě chvilku počkám. Ale úrok si vyberu. S tím počítej“, dodal varovně. „Nejsem blbej světec, že ne?“, položil důraz na závěrečné „ne“ a zahleděl se Vortychovi do očí.
 Ten okamžitě uhnul pohledem – a pouze špitl: „To ne.“
 „To bych prosil“, popleskal ho Tembr teatrálně po tváři. „Placení dluhů je nutnej základ každýho vztahu“, pronesl pateticky. „Vlastně je dobře, žes´ byl pryč. Aspoň máš alibi – a s prachama by neměl bejt problém.“
 Tuto pasáž svého projevu přímo zazpíval. Ondřej Vortych však cítil, jak se mu po těle dělá husí kůže. Naskakovala mu pomalu při každém druhém Tembrově slově.
 Došlo mu, že ho Tembr doslova svírá v hrsti, a to velice pevným stiskem.
 Kam se vytratila pohoda a bezstarostnost těch několika málo minulých dní? Vybavil si chvíle totálního blaha po boku třiadvacetileté modrooké blondýnky.
 Světlana Puskaříková si své tělesné výbavy byla vědoma – a stejně dobře se ji naučila využívat v praxi.
 Studuje žurnalistiku – a je velmi ambiciózní. Byla půl roku na stáži v Anglii. K žurnalistice potom přistupuje podobně jako k životu: Nechá se koupit, ale dotyčný musí řádně zacvakat. Však taky už Ondra za ni zaplatil balík. Hazard a Světlanka: Na jedno z toho patrně mladý Vortych dojede. Možná na obojí.
 Před Světlanou měl holek celou řadu. Až se diví, jak dlouho to s ní už táhne. Světlana je pro něho jako droga. Nedokáže ji opustit. Přináší mu stav naprosté extáze. Jen její působení se s časem zlověstně zkracuje – zato se ale prodlužuje údobí, které by mohl nazvat kocovinou.
 Musí mu být jasné, že ho má jako zdroj peněz. I to, že v záloze má minimálně jeden další obdobný zdroj. On ji ale chce. Znovu a znovu. Přes to všechno.
 Až zaplatí tomu vydřiduchovi Tembrovi, bude v podstatě na nule.
 Svou sestru upřímně nenávidí. Z té mu nekápne vůbec nic. Je zachmuřený a bez nálady.
 Koukne na seznam adres, kam má večer zajet. Musí něco rychle vymyslet. Něco, aby se nemusel stresovat a dřít.

...
 
Obsah celé  knihy: http://www.romanyzdarma.cz/knihy/536.pdf
 

10.07.2022 - Marek Řezanka