Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Ofélie podruhé



Úvodník: „Dívky vstoupily do tohoto nového světa, rodiče postihl obrovský pocit ztráty. Stýskalo se jim po dcerách, které zpívaly  v kuchyni, četly jim slohové práce, které rády pekly sušenky, hrály šarády a chtěly pusu na dobrou noc. Jako by jim místo čilých, milujících holčiček někdo podstrčil někoho jiného – nové dívky, které byly smutnější, vzteklejší a složitější. Všichni truchlili. Období dospívání je naštěstí časově omezené….“
SUPER!

Článek: Na střední škole se vám už ta hodná  holka zase vrátí a bude s ní pořízení. A možná bude dobrá kámoška. Autorka takto uvádí jednu z částí knihy, ve které vysvětluje, že každá z nás, která dospíváním prošla, si v této době nasbírala mnohá traumata. Některá rodiče slušně přiživili. S některými dobře pomohli. Máme možnost se nad Ofélií podruhé obrátit do vzpomínek a pochopit své rodiče. I sebe. A tento proces dospívání v nás také mohl zanechat trvalé stopy, ty smutné, nepochopené ženy, učitelky, manažerky. Ženy tlusté nemohoucí zhubnout, ženy nešťastně vdané – i za tím vším může být ta dokonalost, kterou se snažily dosáhnout v době dospívání a selhaly. Tady se autorka,klinická psycholožka, začínala vracet s klientkami do daleké minulosti. Skládala s těmito ženami střípky jejich příběhů, hurikánů, kterými prošly.

A tak začíná příběh této úžasné knihy…

Najdete v ní množství výpovědí, příběhů a příkladů, jak lze projít úspěšně či méně úspěšně obdobím dívčího dospívání a jaké následky si z kterého příběhů odnášíme. V mnoha případech se můžete poznat v prožívání dívek, v problémech, které možná i nevědomky ztrpčují současný dospělý život. A to je dobrý začátek pro rozmotání klubíčka.

Nebo se jen nechte unášet příběhy dívek, kterými jste byli. A které máte nyní doma.

Nejzajímavějším aspektem k čtenářskému pozorování jsou ovšem rozdíly mezi devadesátkovými dívkami a dívkami z dvacátých let. My a ony. V mnohém podobné. V mnohém tak rozdílné! Máme možnost pochopit, proč si v čem rozumíme. A kde si nerozumíme. A velmi často, trošku neskromně, jsem měla možnost si oddechnout, protože jak se zdá, dle toho, co se tu píše, jsem jako matka dospívající dívky neselhala.

Nechci tím ale říkat, že naše generace v rolích matek byla lepší. Určitě ne. Jsme jiné. A uvědomíme si, že nás formovaly naše vlastní matky a tehdejší chladnější výchova možná velkou měrou z nás udělala matky jiné. Jenže naše dcery se také již narodily do jiné společenské situace.
Nikdy jsem si příliš neuvědomovala, jak velkou váhu má společenské klima na vývoj dospívajících. Říkám si zlaté devadesátky, ale nedochází mi v tu chvíli, že i kdybych chtěla, dnes již nebudou. A že se nemusíme hroutit nad hrůzou dnešních dnů, protože i na ty budou naše děti vzpomínat s nostalgií.

Přesto některá témata jsou hrozivá, zejména ta, se kterými jsme se my nepotýkaly. Kniha je obrazem americké společnosti, kde dnešní generaci postihl další strach, strach ze střelby na školách. Pravda, to zamrazí. A to je něco, co může velkou měrou přispět k hroucení křehce rostoucí psychiky dospívajících. Problémy s z úzkostí, depresemi a poškozováním jsou dalšími, které naše generace příliš neznala. Nebo se o nich nemluvilo. Na druhou stranu, my jsme jako dcery byly více vystaveny alkoholu a riziku sexuálního zneužití. Což je zase téma, které je u dnešní generace více upozaděno. Na sex, vztahy, nespěchají. Zaujal mne fakt, že v naší době s někým na střední škole chodila víc než polovina dívek. Dnes je to sotva pár.

O autorkách:
Sara Pipherová Gillamová, spisovatelka, pedagožka pracuje jako šéfredaktorka časopisu Exchange, který se zaměřuje na předškolní pedagogiku.
Mary Pipherová, kulturní antropoložka, klinická psycholožka zaměřující se na ženy, léčbu traumatu a dopady kultury na duševní zdraví. Je nazývána „kulturní terapeutkou“ své generace.
V češtině vyšlo ještě: Ženy plují na seber (Alferia, 2020)
 https://www.alferia.cz/ofelie-podruhe-12459/

 

26.10.2022 - Renata Petříčková