V románu úspěšné spisovatelky Donny Everhartové z prostředí terpentýnářských pracovních táborů, ukrytých v hloubi borových lesů, se odehrává drsný i vášnivý příběh o lásce, přátelství a boji o přežití. Pohnuté osudy tří románových hrdinů svádí dohromady smůla, vlastní špatná rozhodnutí i zlomyslná náhoda.
Georgia, USA, 1932. Pracovní tábory na sběr a zpracování pryskyřice rostou jako houby po dešti. Dělníci tu dřou v drsných podmínkách, za prachbídnou mzdu, izolovaní v nedozírných lesích od zbytku světa, a tudíž zcela závislí na často hamižných a arogantních majitelích, kteří poskytují ubytování a stravu za nehorázné ceny. Pro mnohé z nich jsou však tato místa poslední a jedinou šancí.
Patří k nim i hlavní postavy tohoto příběhu, které se setkají v táboře, jehož jméno, Swallow Hill, se dá chápat buď jako „Vlaštovčí kopec“, nebo – a možná poněkud příhodněji – jako „kopec všeho příkoří, které je tu třeba spolknout“, aby člověk vůbec vydržel. Del, Rae i Cornelie zde postupně nacházejí i ztrácejí naději, dokud nepochopí, že chtějí-li zachránit holý život, musí se pokusit z tohoto domnělého azylu uniknout. Nejprve se ovšem musí vypořádat se svou minulostí…
Anotace knihy Vlaštovčí kopec láká na lásku, přežití, vášeň. Ingredience, které v dobré konzistenci dokáží přitáhnout plno čtenářů. Vše potřebuje být pouze dobře namícháno. Určitá zdrženlivost i v tomto je však stejně důležitá jako emoce samotné. Znáte to, čeho je moc, toho je příliš. A tak s určitými obavami jsem přijala literární novinku od Donny Everhartové.
Paralelní sledování osudů Del a Ray Lin nás začíná provázet hned od počátku. Hezky vždy chvíli tam a po x desítkách stran k druhému. Styl, který mi blízký není, ale člověk jej přijme. Určitou roli v tom mém rozladění hraje jistě netrpělivost mně vlastní. Takže vy trpělivější můj prvotní povzdech prosím přehlédněte, malichernost. Neumím se tímto stylem začíst natolik, aby mě kniha vtáhla v úvodu. Sžít se s hlavním hrdinou je tak protahováno neúměrně dlouho. Přesto uznávám, že pro mnoho lidí naopak přináší toto střídání určitou svěžest, přivítá ji.
Přitom oba hrdinové jsou odkrýváni postupně jako osoby v kterých určitě čtenář najde sympatie. Mládí, rozpaky, rozbolavěnost, touha po lepším životě, to vše je servírováno jasně, přehledně. Spisovatelka věnuje oběma přiměřeně stejnou pozornost, kdy pomalu splétá jejich společný osud. Pracovní tábor na sběr smoly z borovic je z mého pohledu část knihy, která je nejzajimavější. Popis místa se stává barvitější, ucelenější. Spojením počátečního přebíhání z jednoho děje na druhý, spojí místo a vše začne fungovat mnohem lépe. Nezmění se styl vyprávění, ale tím, že jsou hrdinové ukotveni na jedno místě, příběh, který zrovna nesledujete, se promítá zrcadlově. Z pozice momentálního pozorovatele a hybatele děje sledujete i dalšího hlavního hrdinu. Vše lépe funguje a vynikne tak popis pracovního tábora, vzpomínky, detaily. Kruh se tím uzavírá.
Ještě jedno minus bych měla zmínit, a to srovnání s knihou Kde zpívají raci. Beru tento krok jako čistě marketingový tah, protože žádný jiný důvod jsem nenašla (tedy ještě kromě stejného místa, kontinentu, kde se děj odehrává). Nikde nic jiného. Kde zpívají raci má mistrně popsanou přírodu, silnou náladovost, co z ní dělá něco "jiného" v dobrém slova smyslu. Vlaštovčí kopec má úplně jiné základy, směr i pokračování. Autorka netěží z niterného popisu okolí hlavních hrdinů. To hraje až druhořadou roli. Jelikož jsem obě dvě díla četla, mohu tak upřímně srovnat. A nejsem si jistá, zda právě toto nucené přirovnání k novějšímu titulu neškodí.
Pokud bych ale měla Vlaštovčí kopec posoudit čistě bez srovnávání, neovlivněna jinými názory, potom bych ji jako čtenář šanci určitě dala. V období, kdy váš intelekt nevyžaduje náročnější čtivo, tak je příjemným společníkem. Děj je po několika desítkách stránek odhadnutelný, což neberu jako minus, prostě množstvím přečtených knih máte určitou "zkušenost" a detektivní čich. Pokud totiž chcete u titulu oddych, zvolíte právě tento tip literatury. Mít náročný den, milion povinností a ještě si večer spokojeně vrnět u Ottova slovníku naučného nezvládne většina. Takže vypnout hlavu, natáhnout nohy, dát si dobrý čaj a Vlaštovčí kopec je ideální kombinace.
Sice v závěru na mé chuťové buňky hodně přeslazený dezert, ale na druhou stranu "proč ne"? Čas od času je zapotřebí si život osladit něčím takovým.
Vlaštovčí kopec
Donna Everhartová
Jota, 2022
