Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Já jsem hlad
Úvodník: ...vlastní hranice nikdy nemůžeme nalézt s člověkem, který je v sobě sám nemá...
Článek: Nejde o příběh, román ani novelu. Spíš o výkřiky zmučené duše. O hledání sebe sama, lásky, pocitu sounáležitosti, někam patřit, někomu, touze po pochopení, po prostém lidském objetí...
Vyprávění o samotě, víře, zklamání, o cestě, která zdánlivě nikam nevede, o bolesti, jizvách na duši i věčném bloudění v troskách svého já.
Připomínalo mi to žebráka, který chodí od domu k domu, zoufalý, zlomený, sám - a hladový.
Když má duše hlad, ať hladoví i tělo. Když mě odmítáte, já také můžu odmítat. A co se nejsnáz odmítá?
Za mě nejsilnější moment (a nejdrásavější) nemoc malého Vítka. To bylo hrozné. A tak nějak bylo pochopitelné, co přišlo pak. Jako vyvrcholení dramatu, jako jediné možné řešení, jako únik od bolesti, jako cíl, který si sami můžeme zvolit - na rozdíl od toho, co tomu předcházelo a co jsme si nezvolili...
Přesto jsem se v některých částech ztrácela a nemít v sobě odhodlání dočíst, asi bych to vzdala. Pro dívky nepřehledné, zmatené.
Nejhorší je poznání, že když si člověk nepomůže sám, nikdo mu nepomůže. Hlad je zkrátka silnější, vždycky byl. A přemoct ho můžeme jen silnou vůlí - a tím, že si uvědomíme, že ztrácíme víc, než získáváme...
...padala jsem stále hlouběji a hlouběji...
Autorku vidím jako střípky rozbitého zrcadla, které kousek po kousku opatrně skádá k sobě, aby nakonec spatřila rozostřený odraz sebe samé. Kdo jsem? Hlad? Žena? Matka? Dcera? Přítelkyně?
A záleží na tom? Jsem to přece já. Hlavně já. Úplně obyčejná a přitom nenahraditelná.
Já...
Petra Dvořáková, Já jsem hlad, Host 2009
18.03.2023 - Radka Zadinová