Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Pěšky první válkou



Úvodník: Unikátní fotografie neznámého autora – vojáka z 1. světové války.

Článek: Výstavu poprvé uviděli návštěvníci Pražského domu v Bruselu v prosinci 2004. Při příležitosti oslav 60. výročí ukončení další hrůzné války, tentokrát s pořadovým číslem druhá, si připomeneme i osudy lidstva v té první. Už nežijí žádní pamětníci, o to více je třeba si evokovat zrůdnost, kdy někdo v rámci svých tzv. vyšších cílů ničí lidské životy a osudy. A tato výstava se stává malinkým střípečkem poznání, které by mohlo říct jednou provždy - dost lidskému utrpení.

Pěšky první válkou prošel zatím neznámý amatérský fotograf, snad ženista rakousko – uherské armády, a vytvořil pozoruhodný dokument o „ běžném“ životě frontového vojáka. Fotografoval během bojů na italské frontě a do dnešních dnů se z jeho pozůstalosti zachovalo více jak dva tisíce ještě skleněných negativů. Podobné fotky nikdy nebyly uveřejněny, protože nesloužily propagandistickým účelům, jako snímky oficiální.

„ Skleněné negativy ležely desítky let ve sklepě, teprve potom jsem je začal postupně čistit a byl z nich nadšený. Začal jsem obdivovat autora a jeho podání života frontového vojáka, jeho fotografický cit a zručnost, s jakou obrázky vytvořil. Postupně jsem začal chápat, co žil a co ve válce cítil. Po třičtvrtě roce práce s negativy mám pocit, jako bychom byli staří známí,“ říká fotograf Jaroslav Kučera, který je také iniciátorem a autorem výstavy.

Válečnou historii obecně většina lidí vnímá přes data, generály nebo počty obětí. V dlouholetých konfliktech se však vojáci nestávali pouze figurkami na šachovnici, kde s nimi někdo, kolikrát proti jejich vůli, manipuloval. Zůstávali vždy a především lidmi, se svými starostmi a nyní hlavně touhami. Touhami po teple, vodě, jídlu, spánku, rodině, milé, bezpečí, životě. Prostě po míru. A právě fotografie přímého účastníka, oběti konfliktu, nám přibližují život i pocity bezejmenných.

Z jednotlivých snímků, plných sugestivity, postupně vystupují lidé i se svými jmény. Nejsou bezejmenní, někdo je jistě čtyři roky postrádal, někde se mezera strachu a obav už nikdy nezaplnila.

Nemůže zrovna tady ten mladík být bratr mého pradědečka, který padl někde v Itálii?

Výstava je přístupná veřejnosti v hlavním sále Valdštejnského paláce v rámci Dne otevřených dveří při příležitosti oslav 60. výročí konce války ve dnech 7. – 8. května.

06.05.2005 - Jindřiška Kodíčková