Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Milenec zabil vraha! A nebo to bylo naopak?



Úvodník: Román Milenci a vrazi Vladimíra Párala patří k vrcholům jeho tvorby, což tak úplně neplatí o filmu režiséra Viktora Polesného, který se pokusil toto v podstatě nezfilmovatelné dílo převést do obrazové podoby. Při četbě knihy V. Párala se vám chce chvilkově plakat, pak zase smát a nakonec vás až k smrti bolí všudypřítomná krutost.

Článek: A do toho Páralův úsečný technický styl vystudovaného chemika přesně a věcně popisuje lidi, události a letmé okamžiky milostného vzplanutí.

Když se vydáte na Milence do kina, musíte ale zapomenout, že jste kdy knižní předlohu četli. Jdete na úplně odlišný příběh.
A vůbec se nejedná o to, že tvůrci ani na okamžik nezaváhali podivně zamixovat dějem, kdy úmyslně (?) téměř vypustili kontrast propastného rozdílu těch, kdož stojí nahoře, užívají všech požitků ředitelů, náměstků… a těch, co se krčí pod nimi a očekávají na drobty odpadlé od stolů a jen žadoní a prosí.

A tak Borek Trojan (Jiří Langmajer) není v Páralovi jen chytrý a nadějný inženýr, ale hlavně chudák s pár stovkami výplaty měsíčně, jemuž se nedaří ani v práci, ani u děvčat. Ale to bych se opět vracela ke knize.
Film nám předkládá osudy figurek, které svou niternou asociálností dávají celému Páralovi na frak.
Borek Trojan v Jiřím Langmajerovi získal určité světáctví, ne chudobu a věčný strach o kavalec na ubytovně, jeho Borek si umí stát za svým a sebevědomí mu nepřidává až citová přízeň paní Zity Gráfové (Zlata Adamovská), nýbrž s ním disponuje kupodivu od začátku příběhu. Celý závod, kde Borek pracuje, uchvacuje postava nespoutané a hloupé Maddy Serafínové (tanečnice Kristina Kloubková), jejíž zvířecí bratr Alex Serafín (Marko Igonda) protivnou českoslovenštinou láme srdce osamělé doktorky Dáši Zíbrtové (excelentní Veronika Žilková), která po letitém sexuálním půstu sedne proutníkovi na lep. Trojici sourozenců Serafínových dotváří bláhovec Julda (Ondřej Vetchý), jehož život je pln odříkání a pomoci druhým. Bohužel Vetchý ho nahnal spíše do masky blázna, než do podoby člověka smířeného s životem se snahou ulehčit druhým jejich trápení.

Zmíněná grófka Gráfová, zde si Páral pohrál laškovně s příjmením, co samo o sobě symbolizuje povýšenost, manželka soudruha ředitele Gráfa (Jan Vlasák), miluje svého syna Románka (Jakub Prachař), ovšem ten se jí začíná odcizovat. Jeho odcizení vyvrcholí v posteli s Maddou. Na tomto místě považuji za nutné upozornit, že Páralova původní Madda se pyšní tmavými vlasy a tmavou pletí, zde režisér vsadil překvapivě na blondýnku, bohužel ale naopak zanechal původní Maddiny repliky a tak Madda šeptá Románkovi, že má krásnou bílou kůžičku, jindy velebí jeho růžové masíčko. Od původní tmavovlasé Maddy by tato slova měla určitý význam, od blondýny s porcelánovou pletí zní výstředně.

Ale nač vynášet jen zamítavý ortel, film má s knihou společný jen název a občasně shodnou určitou charakteristiku postav a proto je nutné jej od románu striktně oddělit. V tomto novém pohledu získává mnohem vlídnější tvář. Až na výjimky velmi dobré herecké výkony, celkem poutavý příběh bez nijak optimistického konce, příběh v podstatě reálný připomínající nám neradostnou předrevoluční minulost. Jako kulisu uslyšíme staré a dobré šlágry let šedesátých, kdy kromě doposud známých zpěváků, postřehneme už ty pozapomenuté jako třeba Karla Kahovce.

Milenci a vrazi prostě zůstávají příběhem mladých lidí snažících se vydrápat někam, kam jim je to už z podstaty zapovězeno, nechybí zde vášeň, láska, nenávist, vražda, všechny ty nectnosti a radosti, s nimiž se střetáváme na každém kroku. Je to film typicky český, o naší povaze a o tom, že konvence a závist někdy dokáží zbytečně zmařit a zničit mnohé lidské osudy.


Zdroj fotografií: google.com




13.05.2005 - Martina Bittnerová