Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Tajemná Ičkeria



Úvodník: V posledních letech jsme si pozvolna zvykli na to,že součástí večerních událostí bývají zprávy z některé ze zakavkazských republik. Nejčastěji to bývalo Čečensko, které samotní Čečenci nazývají Ičkeria.

Článek: Přiznám se, že nebýt válečných zpravodajství a krátkých šotů týkajících se čečenských mafií, které bohužel působí i na našem území, nevěděl bych, že nějaký takový národ vůbec existuje, potažmo, kde se nachází území, na němž žije.
Samotných Čečenců je něco kolem milionu. V žádném případě nejde o žádnou obrovskou masu lidí, ale o to víc o sobě dávají vědět. Jsou nejen velmi vstřícní, ale zároveň i nadutí a nafoukaní, i když právě jejich sebejisté vystupování pouze maskuje vlastní nejistotu a strach z neznámého prostředí. Sociální struktura čečenské společnosti se zásadně liší od středoevropské. Čečenci žijí v rodinných klanech (tejpy), které jsou rozděleny do kmenů. Klany se snaží být co největší. Dále se dělí na horské (čisté) a nížinné (nečisté). Nečisté klany jsou ty, které se v minulosti mísily s jinými národy. Rodová struktura významně ovlivňuje chování a rozhodování Čečenců. Právě silné rodinné vazby nakonec uchránily mnoho lidí od propadu na dno úplné bídy v důsledku rusko-čečenské války.V případě mužů se to projevuje zvláštní kavkazskou chlapáckostí. Na Kavkaze je vůbec kladen silný důraz na původní středověké ctnosti: rozhodné mužské vystupování, nelítostné, tvrdé činy, ale taky na zvláštní čest, dané slovo a nepřekročitelné zásady. Když už něco dělají, tak z celého srdce, mají živou, temperamentní povahu. Když život, tak pořádný, když smrt, tak žádné pomalé umírání, když láska, tak strašná láska, kvůli které budou třeba vraždit, když nenávist, tak ať stojí za to. Vzájemná soudržnost se projevuje například i tím, že lidé, kteří odešli ze svých vesnic a prosadili se třeba v zahraničí, neustále posílají část svých příjmů domů, aby tak podporovali své příbuzné.
Důležitou roli v chování celé společnosti hraje islám. Má sunitský charakter s důrazem na súfijskou formu mysticismu, která kombinuje askezi, hledání osobního spojení s Bohem, podvolení se vůdci sekty a oslavování ghazavátu (svaté války) jako obrany před cizí nadvládou. Mimo islám existuje ale i zvyk krevní msty a další tradiční zvyklosti. Ženy nikdy nesedají s muži za jeden stůl, jedí odděleně a hlavně později. Když je doma muž se ženou sám, chovají se jako běžný evropský pár. Jakmile se ale objeví třetí osoba, nastávají pro ženu tvrdé časy. Ustupuje automaticky stranou všeho dění. Stejně tak i děti. Muž se podle prastarých tradic nesmí mazlit se svou manželkou či dětmi před cizími lidmi. Může to činit zase jen o samotě. Otec nikdy nesmí vidět dospělého syna, jak třeba drží za ruku svoji ženu nebo chová své dítě. Taky nepotkáte na ulici muže a ženu, kteří by se vedli za ruce. Stejně tvrdá pravidla platí i v oblasti zákonodárství. Například za loupežnou krádež vám hrozí useknutí ruky, za brutální vraždu krevní msta příbuzných oběti, při které vás mohou beztrestně zabít. Nebývá to obvyklé, ale přesto se v Čečensku vykonávají i veřejné popravy, přičemž lidé věří, že ten, kdo něco strašného provede a je po zásluze potrestán, odchází z tohoto světa umyt ze svých hříchů a vin a má nárok na pobyt v ráji. Veřejnou popravou se odsouzenci symbolicky podává pomocná ruka, otvírají se mu vrata do ráje.
Ženy musí nosit alespoň částečně zahalenou hlavu a ani muži, ani ženy nesmí kouřit v přítomnosti starších osob.
Faktem zůstává, že vše, čím čečenská společnost v posledních letech prošla, není normální a ještě nejméně po dvě generace nebude. Válka s Ruskem se podepsala naprosto na všem. Řada lidí proto ani dnes není schopna vymanit se z prostého válečného schématu spojenec-nepřítel a mnoho z nich si vybíjí agresivitu na svém okolí. Prostředí je tedy všeobecně silně kriminalizované a násilnické. Právě nyní dorůstá mladá čečenská generace, která nezažila nic jiného než boje a násilí, a je pro ni velmi složité přejít na normální civilizovaný způsob života a dodržovat určité morální zásady, když všude kolem až donedávna panoval zákon džungle. Doufejme jen, že díky mnohé humanitární pomoci a postupnému zklidňování v této oblasti brzy vše přejde ke standardnímu civilizovanému způsobu života, který by si tato nádherná země v blízkosti Kavkazu konečně zasloužila.

11.03.2003 - Milan Ciler