NEUMÍM TANČIT PO ŠPIČKÁCH
Neumím tančit po špičkách -
nikdo mě nevedl.
Však uvnitř mysli nejednou
mě jásot posedl,
že kdybych znala balet,
z víru mých piruet
primabalerina zešílí
a sboru ztuhne krev.
Ač nemám šaty z pavučin
a vlasy s vrkoči
a s rukou k nebi nehopsám
jak ptáci - pro oči,
a nestáčím se do koule,
nekroužím před zraky
na kolech sněhu, zas a zas
volána diváky,
ač nevědí, že znám umění,
jímž se tu obírám,
a nechválí mě plakát -
plní se opera.
EMILY DICKINSONOVÁ
Tančila sama - s tóny ohebnými
spirálu krajky, čardáš kastanět.
Ve změti pohybů si hrála s polostíny,
od Carmen nach a čerň, ty měla za námět.
Splývaly kadeře na ramena a záda
a kapky potu vpila žízeň noci.
Z odlesku plamenů povstala promenáda,
bubny a cimbál sezvány ku pomoci.
Dovedně střídá paže v bujném reji
a boky kolébá jak bárkou příboj vln.
Však její oči tančí nejněžněji.
Těch očí hlubokých nikdy nebudeš pln.
Ty oči jež se otáčejí v reji tom divém....
čas kovář beznaděje vykoval kladivem
a smáčel žhavou výhní....ohněm své touhy
pro jeden dotek její...pro dotek pouhý.