Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Vražednice Alžběta
Úvodník: Když před nedávnem znovu vyšla kniha slovenského spisovatele Joži Nižnánského, Čachtická paní, připomnělo mi to dobu zhruba před dvaceti lety, kdy jsem tento příběh četla poprvé. Tehdy jsem musela urputně přesvědčovat rodiče, že už jsem dost velká, abych mohla nahlédnout do života jedné nechvalně proslulé ženy.
Článek: Čachtická paní, Alžběta Báthoryová, žila v druhé polovině šestnáctého století a dožila se na tu dobu poměrně vysokého věku – padesáti čtyř let. Ačkoli její poddaní ji z krvavých zločinů podezřívali celá léta, až teprve na sklonku svého života odhalila světu svoji skutečnou tvář, tvář vražednice. Lidé ji nenáviděli a báli se jí. Trestala neposlušnost, ale trestala i krásu, když zjistila, že svou vlastní ztrácí. Byla krásná, zlá, hrdá a neměla s nikým slitování. Ale byla také hluboce nešťastná. Celý život strávila hledáním ztracené lásky a touhou získat ji zpět. A to se jí nikdy nepodařilo. Když konečně na prahu stáří našla svého milého, zjistila, že ji nemiluje a co víc: Že jí opovrhuje.
Je těžké pochopit někoho, kdo je již několik staletí po smrti a o kom se můžeme dočíst pouze v historických faktech nebo v románech. A přesto cítím, že kdyby se její život odvíjel už od počátku jiným směrem, kdyby ji konvence nedonutily vdát se za muže, kterého nemilovala, možná by se nic z toho nestalo. Nezemřelo by tolik nevinných dívek a to smrtí bolestně trýznivou, a ona sama by neprožila život plný osamění, nenávisti a smutku. Svůj žal nad zničeným životem obrátila v nenávist a tak stejně jako ve své lásce, tak i ve své zlobě, zůstala po celý svůj život osamocená.
A stejně tak, jako žila, tak i zemřela – sama, v podzemí svého vlastního hradu, beze světla, bez útěchy, všemi opuštěná a všemi zapomenutá. Nechci ji obhajovat. Chtěla bych ji jen pochopit.
A to se mi asi nepodaří.
Přesto přese všechno „Čachtická paní“ určitě stojí za to, abyste si ji přečetli. Je to jeden z těch příběhů, ke kterým se budete vracet a číst je znovu a znovu. Stejně tak, jako já.
Zdroj foto: hvezdajihu.blog.cz
12.06.2005 - Radka Zadinová