Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Den dětí



Úvodník: Dnes máme Den dětí! Zní mi to jako jakýsi svátek. Svátek známená chvíle klidu, odpočinku, volna, tak si jej spíše někteří představovali. Avšak, jak jsem měl možnost vidět, ve skutečnosti se svátek stal povinností, pravidlem, nenápadně zažitou nutností, stereotypem, způsobujícím stres, nervozitu a ne zrovna smysluplné nároky.

Článek:

A kdo si potom ty dny skutečně užil, kdo si odpočinul a třeba nabyl nových sil do dalších dnů, kdo uspokojil svá přání, jež mu dennodenní život bere?

Svátek, ať už měl jakýkoliv původní smysl, stal se v poslední době obchodní hříčkou (Vánoce, Velikonoce, Valentýn). Na koho z vás takto vyzrála past svátků? Vždyť svátek je nádhernou dobou – svátek přináší možnost (!) pobýt s někým koho máme rádi (koho skutečně máme rádi, ne koho bychom „měli mít rádi“). A pobýt s ním trošku jinak, vnést si do života něco extra.. Což takhle otevřít ve své hlavičce šuplík „Nenaplněná a odsunutá (na dobu až „budu mít čas“) přání“. Naše Přání!

Zpět k dnešnímu dni: Den dětí. Jak je krásný! Pohleďte na jakékoliv malé dítě a v jejich očích spatříte jakési vznešené nadšení, jakousi zdravou samozřejmost, nespoutané štěstí, jež v nich probouzí právě tento den. Dítě bere za samozřejmost, když dostává lásku – vždyť co jiného?! Dítě se těší a těší a až přijde ten 1. červen, vybuchne v něm čistá radost a spokojenost. Uvnitř se usměje a procítí ono „mají mě rádi“.

Den dětí! Kdo je ale dítě? A kdo ne? No ano, určitě ti malinkatí, špunti, ale i ti oprsklejší větší, ano i ti větší – „puberťáci“, nejoprsklejší, nejjizlivější, ti jsou všichni ještě děti. Ale co vysokoškoláci, o pár let starší – ti už snad děti nejsou? A copak ta vrásčitá babička vedle ve vchodu a co váš mrzutý partner/šéf/příbuzný/spolubydlící/ to nejsou děti?

Což takhle právě dnes jít za někým a obejmout ho. Ttřeba mu dát jarní kytičku, či pár hřejivých slov, a popřát mu vše … k jeho Dni. Ano! A až opadne počáteční vlna překvapení, pak spatříte v jeho očích jiskérku dítěte. Uvidíte v něm dítě! Toho kloučka, či holčičku , jež se v něm schoval/a pod rouškou tak zvané dospělosti.

Je den dětí. Den radosti a lásky, otevřenosti a upřímnosti.

Svátek náš všech, všichni jsme něčí děti, tak si jej „oslavme“, splňme si své přáníčko a třeba… třeba si pak udělejme svátek z každého dne…





31.05.2005 - David Šeterle