Následujicí rozhovor, jejž samy dotvoříte k svému obrazu, Vám může poskytnout cestu ke své spokojenosti, svému naplnění, pochopení, usmíření. Některé následující otázky Vám možná zaberou více času než jakékoli jiné (po pravdě: o některých se dá přemýšlet celý život), avšak nestojí za to, věnovat se alespoň chvíli sobě?
(Tyto otázky byly součástí dotázníku k malému sociologickému průzkumu, sloužícímu jako školní práce.)
Jakmile si přečtete otázku, nechte ji v sobě doznít. Přečtete-li si možné odpovědi, pokuste se zamyslet, proč zde jsou vybrané zrovna tyto, proč Já jsem si vybral právě takovou a proč Ostatní si vyberou zase jinou...
I. O smyslu života jako takovém
1. Co si myslím, že smysl života znamená? Co to je smysl života?
A) Zcela jasně daný cíl v našem životě (ku příkladu: získat vysněné zaměstnání, auto,
dovolenou, …).
B) „Duchovní“ cíl (ku příkladu: být šťastný, zdravý, spokojený, …).
C) Poučit se ze situací, jež zažíváme, získat zkušenost a z ní pak moudrost.
D) Předmět zcela neužitečného přemýšlení.
E) [něco jiného:]
2. Přemýšlel jsem někdy o svém smyslu života? - o tom, za jakým účelem žiju?, proč jsem
tady a teď?
A) Ano pravidelně - vždy si vše ujasním o něco více.
B) Ano pravidelně, avšak dosud nenacházím dostatečnou odpověď.
C) Občas se nad tím zamyslím, hned se ale věnuji něčemu jinému.
D) Doposud jenom několikrát.
E) Ne, na to „nemám čas“.
F) Ne, je to zbytečné.
* Pokud ano, diskutoval jsem o tom s ostatními?
A) Ano, s někým z rodiny.
B) Ano, s někým z přátel.
C) Ano, s někým jiným.
D) Ano, s různými lidmi.
E) Ne.
3. Je pro mě důležité vědět o svém smyslu života?
A) Ano, smysluplnost mi dává sílu a odhodlání do života.
B) Ne, nechávám se životem „volně unášet“
C) Ne, nepovažuji to za důležité
* Pokud ano, jakou úlohu má smysl života v mém životě?
A) Je cílem mého života.
B) Je jeho náplní.
C) Je jeho důvodem.
D) Je jeho cílem i důvodem (což pak tvoří jeho náplň).
4. V čem nacházím smysl života?
A) Spíše v získávání hmotných věcí (majetku, peněz, jídla, …)
B) Ve vztazích.
C) V úspěšném překonáváním obtížných situací v mém životě.
D) Jenom „přežívám“, den za dnem…
E) [v něčem jiném:]
II. Vztah a postoj k životu
5. Myslím si, že tento život je
A) jedním z mnoha; po smrti se narodím opět v jiném těle (reinkarnuji se).
B) něčím nepatrným a teprve až po smrti se dostanu do „nebeského království“; tedy již se
opět nenarodím.
C) jediným mým životem, po němž již nic není.
6. Jakou důležitost přikládám (obecně) životu na naší Zemi?
A) Život je plnohodnotný, dokonalý a harmonický; i se všemi jeho zápory.
B) Život je zkažený, nedokonalý, nespravedlivý.
C) Život je jen náhoda.
D) [Jinou:]
7. To, co se mi děje, co se děje kolem mě, má nějaké důvody?
A) Ano, vše má svůj účel, svůj smysl, svůj důvod.
B) Vše je pouhá náhoda.
C) Vše je předem dané – všechno má svůj „osud“.
8. Jsem tvůrcem svého života? Jakou mám možnost změnit svůj život?
A) Pouze částečně mohu ovlivnit svůj život.
B) Já jsem tím, kdo vše učiní, vše si zvolí tak, jak chce; můžu cokoliv, co budu opravdu
chtít.
C) Zmůžu velice málo.
D) Nic nemohu ovlivnit.
9. Jak vnímám vztah hmoty (věcí, přírody, svého těla,…) a duchovna (psychiky, pocitů,
mé mysli; všeho, co nevidíme,…)?
A) Duchovno je vyšší skutečností, je nadřazené hmotě.
B) Duchovno a hmota jsou dvě rovnocenné skutečnosti, dva protikladné strany téže mince.
C) Hmota je nadřazená duchovnu.
10. Jakou úlohu má vůbec život? Proč zde jsem?
A) Vím, anebo věřím, že můj život a vše kolem něj má svůj účel a smysl.
B) Žiji, abych si pouze (samoúčelně) užíval (či se snažil užívat si).
C) Nevím.
D) [jiná možnost:]
III. O sobě
11. Jsem právě teď se svým životem spokojený/á? Jsem šťastný/á?
A) Ano, jsem spokojený/á a šťastný/á s tím, jak žiji.
B) Ne, nejsem spokojený/á, ani šťastný/á.
C) Jsem spokojený/á, ačkoliv šťastný/á nejsem.
D) Jsem šťastný/á, spokojený/á ale nejsem.
12. Stane-li se mi nějaký nepříjemný zážitek, jak se zachovám?
A) Snažím se rozveselit a rychle na něj zapomenout.
B) Rozčílím se či zesmutním a těžko se pak uklidňuji.
C) Přijmu tento zážitek a vyrovnám se s ním; poučím se; můj život jde dál…
13. Věřím si?
A) Samozřejmě, mám se rád, i se všemi svými „nedostatky“, a věřím ve své neomezené
možnosti.
B) Věřím si.
C) Mám s tím obtíže.
D) Ne – nemá to smysl.
E) Rozhodně ne!
14. Jak zvládám samotu?
A) Mám rád samotu; dokáži být sám se sebou, dobře vím, že samota je něco jiného než opuštěnost.
B) Nemám nic proti samotě, ale nevyhledávám ji.
C) Nemám rád samotu, jsem raději ve společnosti dalších lidí.
D) Hrozím se samoty a vyhýbám se jí, jak jen můžu!
IV. Způsob mého života, mého hledání a mých snah
15. Jakou roli v mém životě hraje náboženství?
A) Jsem věřící a hlásím se k určité náboženské skupině.
B) Věřím v určitou Dokonalost (jinak řečeno:Absolutno, Transcendentno, Boha,
Přírodu,…) – věřím ve všehoúčelnost, ačkoliv to vše třeba já sám teď pochopit nemohu.
C) V nic takového nevěřím, ale „věřící“ respektuji.
D) Nevěřím a přímo bych zakázal všechny „náboženské spolky“!
16. V čem vlastně nacházím smysl života?
A) Ve štěstí.
B) V práci.
C) V přátelství (ve vztazích).
D) V majetku.
E) [v něčem jiném:]
17. Jak se nejčastěji rozhoduji?
A) Intuitivně, podle „citu“.
B) Rozumově, pod tíhou pádných a logických argumentů.
C) Vždy dle toho, co mi navrhnou druzí; nechávám se vést lidmi nápady druhých.
D) Přihlížím jak k citu, tak i k rozumu.
18. Co pro mě znamenají jistota a nejistota?
A) Chci mít „své jisté“.
B) Dobře vím, že nic není jisté a životu se proto nebráním, mám rád změny a nehledám
jistoty.
C) Snažím se spoléhat sám na sebe – najít jedinou jistotu v sobě; prozatím ale využívám i
jiných jistot.
D) [jiná možnost:]
19. Co po sobě, po svém životě, zanechám?
A) Snažím se vytvořit něco „hodnotného“.
B) Při nejmenším se snažím po sobě zanechat Zemi v takovém stavu, v jakém byla, když
jsem se narodil.
C) Nesnažím se, nezajímám se o to.
D) Prostě žiji (nechávám se unášet proudem života).
E) [něco jiného:]
20. Jaký mám postoj ke své minulosti a budoucnosti?
A) Trápím se tím, co se mi stalo.
B) Hrozím se zítřka.
C) Možnosti A) a B) zároveň.
D) Je mi to vcelku jedno – prostě žiji.
E) Jsem vyrovnaný s tím, co se mi kdy stalo; mám své sny a plány, na nichž krok za
krokem stále pracuji; žiji teď a tady!
V. O společnosti
21. Co si myslím o lidech, chovajících se nemorálně, nespolečensky?
A) Respektuji je a nechávám je žít.
B) Rovnou jim řeknu, co si o nich myslím.
C) Pobuřují mě, nerespektuji je a nejradši bych je oddělil od ostatní společnosti!
D) Je mi to lhostejné.
22. Jaké postavení mám já vůči společnosti? Jakou roli v ní hraji?
A) Jsem jejím základem; mám možnosti se projevit i prosadit svůj názor.
B) Nic nezmůžu – „jsem sám uprostřed tisíců…“
C) Mohu říci svůj názor, který ale nemá příliš velkou váhu.
D) Je mi to lhostejné – nezajímám se o společnost.
23. Co si myslím o spravedlnosti?
A) Každému se děje to, co se mu dít má; cokoliv kdo učiní, se mu také vrátí; každý je svým
soudcem.
B) Všude je bezpráví, proto potřebujeme „objektivní“ soudce.
Petr Blatný, David &Seterle
„Hledat znamená mít cíl. Nalézt ale znamená: být svobodný, být otevřený, nemít žádný cíl. Ty, ctihodný, jsi možná hledač, protože pospíchaje za svým cílem, nevidíš mnohé, co ti leží před nohama.“
Hermann Hesse