Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Vlaštovičník větší
Úvodník: Romantické pojmenování kytičky pochází z řečtiny (– chelidonus – vlaštovka), rozkvétá v době jejich příletu a dokvétá když odlétají do teplých krajin. Dříve se rostlina chlubila úctyhodnými názvy (boží list, bylina Mariina, boží dar, zlatý kořen, oční koření), dnes ji považujeme za pouhý plevel.
Článek: S blížícím se létem se mohou rozvíjet nebo zhoršovat kožní onemocnění, různé opruzeniny, mykózy (houbové infekce), postihující na nohou oblast meziprstí. Prostředí vlhké zapářky, absence přezůvek ve společných sprchách, případně i půjčování ručníků - to vše jsou faktory umožňující přenos zmíněných onemocnění. Kromě důsledného dodržování hygienických zásad je třeba nepodcenit rozvoj infekce v počáteční fázi. Mohlo by dojít k rozšíření jejích projevů nejen do dalšího okolí, ale také na oblast nehtových plotének.
Vznik bradavic patří mezi virové infekce, s nimiž se lze setkat právě při návštěvě bazénů a plováren, postihuje převážně osoby s oslabeným imunitním systémem. Bradavice odstraňuje kožní lékař např. tekutým dusíkem. O totéž se můžeme pokusit i sami, pokud použijeme nenápadnou rostlinku, která při troše trpělivosti pomůže.
Vlaštovičník větší
Chelidonium majus L.
Romantické pojmenování kytičky pochází z řečtiny (– chelidonus – vlaštovka), rozkvétá v době jejich příletu a dokvétá když odlétají do teplých krajin. Dříve se rostlina chlubila úctyhodnými názvy (boží list, bylina Mariina, boží dar, zlatý kořen, oční koření), dnes ji považujeme za pouhý plevel.
Jedovatá, vytrvalá, trochu páchnoucí rostlina dorůstá poměrně velké výšky. Má válcovitý asi 1 cm silný oddének. Plstnatá lodyha se bohatě větví a nese střídavé, lyrovitě peřenosečné listy. Na líci jsou světle zelené a lysé, na rubu modrozelené a trochu chlupaté. Natí proniká jedovatá oranžově mléčná šťáva. Květy tvoří okolíky, mají dlouze stopkatou a drobnou žlutou čtyřplátečnou korunu a četné tyčinky. Dozrávají do jednopouzdré šešule plné drobounkých semínek. Kvete od dubna do září.Vyskytuje se skoro všude, na rumištích, v příkopech, při zdech, ve vlhkých křovinách jako plevel.
Šťáva obsahuje asi 14 alkaloidů působících baktericidně a jako mykotické jedy, další mají účinky příbuzné s opiovými alkaloidy, patří jako mák do čeledi makovitých.
J.S.Presl v Rostlináři píše: „ Příliš dlouho užívána chuť a zažívání oslabuje, činlivost svalů utuchuje, puls zpomaluje a ve velikých dávkách nebezpečností hrozí. Šťáva čerstvá na kůži přiložená zaněcuje, rozboluje a umrtvuje...“ Používal se k léčbě některých forem rakoviny, zvláště karcinomu kůže. Nejnovější práce potvrzují tlumící účinek na růst nádorových buněk.
Již Plinius a Galenos doporučovali vlaštovičník při žloutence, jaterních chorobách, zlaté žíle a zevně při zánětech a lišejích.
Alchymisté se domnívali, že ve žlutavém kořeni naleznou surovinu na sestavení „ kamene mudrců“, moderní věda v něm hledá lék proti rakovině.
Právě teď na jaře můžeme vyzkoušet léčivou sílu bylinky zevně při chorobách kůže, kuřích okách, lišejích, plísních. S velmi dobrým výsledkem se potírají a odstraňují bradavice. Několikrát denně potřeme postižené místo čerstvou šťávou a necháme zaschnout. Po několika dnech bradavice úplně zmizí, nebo vyschne a odloupne se. Pokud by recidivovala, postup opakujeme a bradavice většinou zmizí definitivně.
Starší práce uvádějí možnost rozdrtit křehký stonek mezi navlhčenými prsty a potřít koutky zavřených očí. Léčil se tak šedý zákal, oslabení a únava očí. Protože rostlina působí dost silně, hrozí poškození rohovky a tak tento způsob léčby raději opustíme.
Užívá se i vnitřně ve formě nálevů nebo výluhu ve víně ( 30g rostliny i s oddenkem zalijeme ½ litrem bílého vína, nechá se ustát asi dvě hodiny a užívá po doušcích.), ale jedovatost vyžaduje dozor lékaře.
Zdroj fotografie: google.com
22.06.2005 - Jindřiška Kodíčková