Autor M. Urban (narodil se 1967 v Sokolově a vystudoval moderní filologii. Pracoval jako redaktor v Mladé frontě, později v nakladatelství Argo. Překládá z angličtiny, píše: Poslední tečkou za rukopisy, gotický román Sedmikostelí, ekologický horor Hastrman, politickou grotesku Paměti poslance parlamentu, pražský román Stín katedrály a divadelní hru Trochu lásky) nás přivádí na večírek šesti spolužáků. Po zahajovacím rituálu odkládají do společné mísy svého nejvěrnějšího přítele – mobilní telefon. Hned nato se rozjede tradiční zábava, trochu slabomyslná, která takovéto sešlosti provází. Vytahování historek i vytahování se, vyprávějící vždy boduje, je nejlepší ve všem, v práci, sexu a vždy obklopen béčky. Hra na mušketýry už zasahuje ego některých účastníků.
Čím více je nevázaná zábava zalévaná alkoholem, tím více se odkrývají emoce a přituhuje. Sprostá slova ukazují na ukryté frustrace, i na pohled dobře situovaným a postaveným cosi schází. Výčitky, křik, nadávky se prolínají se siláckými verbálními sexuálními fantaziemi.
V okamžiku, kdy děj, i přes veškerou decibelovou gradaci způsobenou alkoholem, se začíná jevit nudným a stereotypním, a divák si představuje už jenom vyspávání z opice, dojde k prudkému zvratu.
Doposud stranou hlučného kolektivu stojící hostitel Tom, také ale průběžně posilovaný alkoholem, vyndá CD, kterého se okamžitě zmocní kumpáni a začnou si promítat jim neurčené erotické snímky. Vzrušují lépe než tradiční afrodiziaka spolu s viagrou. Poslední zábrany padají. Vymámí telefonní číslo zobrazené dívky, kterou pozvou na večírek.
Překvapivě přichází do už nekultivovaného veselí a působí, byť v černém, jako jarní sluníčko. Všichni opět ožívají, domáhají se sexu. Tom bezmocně zírá. V závěru Teri vyskakuje na stůl a za velkého skandování zahajuje striptýz. Odhazuje svetřík, odhaluje bříško, rozepíná podprsenku a ...
...a nastává hluboké ticho. Všichni okamžitě vystřízliví, zmůžou se na pár výčitek a rad Tomovi, rozpačitě vyslechnou jeho příběh. Silné řeči mládence pomalu opouštějí, každý popadne, co jeho jest, nezapomenou na mobil a jako pověstní cukráři se postupně vytrácejí.
Teri a Tom zůstávají. Co si mohou říci? Jaká omluva zazní?
Pod hrubou zábavou se rýsuje jemný psychologický příběh, který se trochu ztrácí ve víru večírku, o to kontrastněji posléze vystoupí. Život si lze zkazit vlastním přičiněním, ale také nám může být zkažen? Otázka bude nyní znít často. Kde končí má svoboda a začíná sobectví? Co přináší šťastný a co obětovaný život? Hra naznačuje, odpovídat musíme sami.
Herci se do svých rolí vžili takovým způsobem, že atmosféra skutečna nás dokonale obklopila a vtáhla. Diváci pokyvovali hlavami, takovou jízdu známe, divačky tajily dech, ale což, koneckonců, také to známe.
Herecký koncert všech, podbarvený rytmickou i vážnou hudbou, konkrétně naznačil charaktery jednotlivých osob. Kdo z nich se nemusel stydět? Můžeme my se na někoho spolehnout?
Pod režisérským vedením D. Czesanyho hráli J. Moravec, I. Chmela, L. Hampl, D. Švehlík, J. Polášek, L. Noha a J. Janěková.