Nehledě na to, že každý den „něco“ začínáme. Každý měsíc se nám opakuje jakýsi nový cyklus. Taktéž týden a rok. Konec konců každou chvíli začínáme něco nového. Nová rozhodnutí. Rozdíl mezi rozhodnutími je ten, že jsme o nich buď přemýšleli, či naopak vůbec ne a namísto toho jsme opakovali to, co dříve.
Začátky mouhou být různé. Radostné, lehké, třeba nepatrné, ale trvalé. Avšak snad každý z nás má před sebou takový začátek, takové rozhodnutí, do něhož se mu příliš nechce. Třeba už se o něj kolikrát pokusil, ale vždycky se musel vrátit na ten začátek. A tak přichází spravedlivá otázka: v čem to vězí? Jak začít? Zdánlivě nejsnadnějším řešením se nabízí nechat vše plynout a věřit, že se časem naskytnou lepší podmínky.
Nezapomínejme ale na další, daleko mocnější, řešení - na postup. Jít krůček za krůčkem. Vymyslíme-li si takový svůj řád, jak dosáhnout svého plánu, jistě jej dosáhneme. Snažíme-li se pak udělat opakovaně příliš velký krok, jenž přesahuje naše síly, jsme stejně odsouzeni k nezdaru, jako nezkušený a netrénovaný běžec v závodě s ostříleným olympionikem.
V pohádkách hledejme rady. Princové musí splnit postupně několik úkolů, aby dosáhli ruky princezniny a půl království. Postavička jdoucí přes rozpadající se lávku překoná svůj strach z hluboké propasti, bude-li se dívat dopředu a postupovat dál. Ale i kolem nás je spousta učitelů, ukazujících nám cestu k cíli. A nejvíce poučení najdeme u dětí. Podívejte se na ně v tom nejryzejším věku. Den co den se učí chodit. Zdlouhavě a přece lezou, pak první krůček, už se belhají, chodí a náhle: dokonalá chůze. Co má dítě a my ne? Má pevné rozhodnutí, do něhož mu nekecá vlézavé myšlení a neodrazuje jej od cíle. Proč bychom ale my to myšlení nemohli využít a učinit z něj náš nástroj. Pomůže nám vytvořit pevný plán, řád, s nímž postupně, krok za krokem, dojdeme k naplnění našeho přání.
Zdroj fotografie:www.google.com