Předchozí díl: http://www.neraweb.cz/index.php?stype=all&id=2747
Tělo představuje povrch, na němž se ukazuje jenom konec celého problému. S vybuchující sopkou si též neporadíme, odstraníme-li ji a srovnáme-li ji se zemí. Žhavá láva si svou cestu opět najde. Tak i ten problém se znova vynoří, pečujeme-li pouze o tělo. A tak jsme poznali, že jádro nemoci se ukrývá někde úplně jinde. Tkví v té naší lidskosti - odlišnosti od přírody - v mysli. Oříšek, zabalený ve své tajuplné skořápce se malému dítěti bude zdát záhadným do té doby než se podívá dovnitř - odhalí jeho jádro. Tak i nemoc zmízí a rozplyne se, spatříme-li její jádro. A přesto přese všechno zde existuje ještě něco: smysl, odpověď na věčné „proč“. Tuto Podstatu nalézáme v sami sobě. Ta nám dodává sil i odkrývá všechna tajemství. Odpovídá nám, proč zrovna tato nemoc.
Tahle léčba svých nemocí představuje takovou cestou. I cesta musí mít svůj začátek, průběh a cíl. Tak my začínáme s tělem, prostředníkem nám je mysl a cílem nám je podstata. Cesta není cestou, vynecháme-li začátek, průběh nebo cíl. Tak i léčení se nezdaří, opomene-li se tělo, mysl či podstata.
Tak mnoho jsem zhustil do pár slov a řádků. Mohl jsem své myšlenky vyjádřit daleko obsáhlěji, ale i naopak k jejich vysvětlení stačilo jen pár slov.
Zdroj fotografie:www.google.com