Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Královna Johanka zavítala do Rožmitálu



Úvodník: „ Na vědomost se dává, že 25. dne měsíce června Léta Páně 2005 ráčí opět po roce poctíti svojí návštěvou Rožmitál pod Třemšínem Johana, z milosti Boží královna česká. Učiní tak, aby poselstvo z Čech až na konec světa vypravila a se svým bratrem nejmilejším panem Jaroslavem Lvem se rozloučila.“

Článek:

Rodové sídlo

Ve 13. století vznikl na skalnatém ostrohu v bažinách kamenný hrad Lvů z Rožmitála.
Z hradu spravovali celé panství. Vystavěl ho před polovinou 13. století zakladatel rodu Oldřich. Opevnil ho silnými zdmi a baštami, ze severu byl chráněn vodou rybníka, která v případě nebezpečí naplňovala příkopy. Hrad se v průběhu staletí častokrát přestavoval a opravoval. Za velké renesanční přestavby, dodnes se zachovaly stopy sgrafit, přibyla kaple, ale i stavení podporující šlechtické podnikání. Pekárna, pivovar, sladovna, sýpky, šenkovní dům, do kašny přitékala potrubím voda. Zahrada skrývala úly, v okolí se pěstoval chmel.

Zářivá postava královny
Johana se narodila někdy kolem roku 1430 jako dcera význačného katolického šlechtice Jana z Rožmitálu a jeho manželky neznámého jména. Krátce po jejím narození zemřel otec, což je jediná konkrétnější zpráva, kterou máme z Johanina dětství. V mládí se jí dostalo značného vzdělání, které později uplatnila při písemné komunikaci se vzbouřenými městy Plzní, Kutnou Horou a Chrudimí. Bratr Jaroslav přiměl tehdy ještě představitele tzv. Poděbradské jednoty, aby po smrti své první manželky Kunhuty ze &Sternberka uzavřel nové manželství. Datum sňatku není známo, své ano Johana řekla někdy od jara 1450 do léta 1451. V každém případě se jednalo o politický sňatek. Královskou korunu přijala den po Jiřím 8. května 1458. Tuto událost dojemně hodnotí: „ je to dar a dobrodiní z božích rukou, které musíme snažně a pilně lidem vracet...“ Oplývala moudrostí, láskou k vlasti a národu. Měla na svého manžela značný vliv a celých 18 let se spolupodílela na řízení státních záležitostí. Otevřela se tak před ní zářivá politická kariéra, kterou využila k usmiřování nábožensky rozpolceného národa. Sama katolička spojením s husitským králem dávala lidu povzbuzující příklad náboženského smíření a tolerance. Cestovala, účastnila se jednání znepřátelených stran jako rozená diplomatka. Žádala propuštění vězňů, protože „ takových věznění není za našeho panování zapotřebí..“ , chránila vdovy a sirotky a navždy se vzdala svých požitků z královského majestátu ve prospěch chudých, starých a nemocných „ ... to činíme i před budoucími našimi královnami českými i před každým člověkem na věčné časy věku budoucího...“ Kromě toho se Johana, o deset let mladší než její manžel, ujala Jiříkových osiřelých dětí. Krátce nato se jí narodily vlastní, v rodině nezavládly ani později větší sváry, což ukazuje na dobrý vztah mladé macechy k dětem z prvního manželství. Johana se i nadále čile účastnila manželovy politiky, a to s takovým úspěchem, že byla mnohokrát označována za iniciátorku některých akcí (i údajná vražda Ladislava Pohrobka). V každém případě byla Johana velmi činná při formování Jiřího rané uherské politiky, prosadila u manžela propuštění bývalého Ladislavova zajatce Matyáše Korvína, kterého dříve přijala do rodiny a starala se o něho. Nakonec se oženil s Jiřího dcerou Kateřinou. Milovaného bratra Jaroslava roku 1465 vybavila průvodním listem pro evropské panovníky. Manžela překvapila prvním historicky doloženým vánočním dárkem v Čechách, dala zhotovit krásnou Modlitební knihu krále Jiřího.
K zostření situace v Čechách došlo až počátkem 60.let, na zemském sněmu v srpnu 1462 však stála královna Johana po manželově boku, když vyhlašoval, že je připraven spolu se svou ženou a dětmi „ za kalich obětovat korunu i život“. Podpořila ho i v kritickém roce, kdy ho papež exkomunikoval. Tomuto trestu se nakonec nevyhnula ani ona a jejich děti. V době křížových výprav vládla za nepřítomného krále. Pomalu jako Johana z Arku se postavila do čela zemské hotovosti proti uherské armádě, která roku 1470 sužovala Prahu. Po smrti krále svolala zemský sněm a podařilo se jí prosadit Jiřího závěť, aby se novým českým panovníkem stal Vladislav z rodu Jagellonců. Zpočátku mu dokonce pomáhala jako regentka, pobízela rozhádané české stavy ke znovuobnovení jednoty Čech. Krátce po zvolení polského prince Vladislava za českého krále však došlo mezi ním a celou poděbradskou rodinou k přerušení téměř všech styků, neboť Vladislav se nechtěl oženit s Johaninou dcerou Ludmilou.
Od léta 1471 žila královna vdova Johana na Mělníce a ještě v posledních letech života patřila k uznávaným vůdčím osobnostem království. Roku 1473 zahájila zemský sněm v Benešově, kde stavům připomněla politický odkaz svého manžela a jeho snahu o kompromis mezi katolicismem a utrakvismem. O dva roky později, 12.listopadu 1475, královna Johana zemřela. Přesné místo posledního odpočinku v mělnickém kapitulním kostele není známo. Královna svými činy předběhla tehdejší dobu a zlatým písmem se zapsala do historie české státnosti.

Se Lvem až na konec světa

25. listopadu 1465 vyjelo z nádvoří blatenského hradu slavné poselstvo krále Jiříka z Poděbrad. V čele stanul panovníkův švagr, čtyřicetiletý, příjemný a dvorný Jaroslav Lev z Rožmitálu (* okolo 1425, +1484). Provázelo ho asi 40 šlechticů a rytířů. Všichni účastníci udivovali rytířským uměním a vybraným chováním a tak znovu vytvářeli dobré jméno českého království, poněkud zdiskreditované spanilými jízdami husitů. Diplomatická mise vedla přes německé země, Nizozemí, přeplavila se do Anglie, poté procestovala Francii, &Spanělsko a Portugalsko, aby se přes Itálii a Rakousy vrátila po dvou letech zpět. Jiří si přál vytvořit koalici evropských zemí proti tureckému nebezpečí, aby si tak zároveň naklonil papeže. Ten čím dál ostřeji odmítal Poděbradovu moderní politickou koncepci poklidného soužití dvou náboženství v Čechách - katolického a kališnického. "Král dvojího lidu" čelil hrozbám interdiktu a křížové výpravy proti Čechám tím, že chtěl na svou stranu získat ostatní evropské dvory. Vedení „ unie“ nabídl francouzskému králi, ale díky jeho liknavosti a neochotě mise svůj úkol nenaplnila. Zážitky na cestách poutavě zaznamenával ve svém cestopisném deníku zeman Václav &Sašek z Bířkova a českému čtenáři je přiblížil spisovatel Alois Jirásek..


Oslavy 540. výročí Cesty

Na počátku léta už po třetí přijela královna Johana v historickém průvodu do Rožmitálu pod Třemšínem.
Celý Rožmitál ale žil „ Cestou až na konec světa“ už mnohem dříve. V pondělí 18. dubna projeli Rožmitálem dva blatenští cyklisté, kteří se vydali po stopách pana Lva a symbolicky převzali jeho odkaz a přispěli k 540. výročí mise. Na cestu dostali průvodní list královny Johany, mapy a doporučující listy v příslušných jazycích. Ze své pouti se vrátili právě včas, aby se účastnili oslav 25. června.

Zeptala jsem se jich na zážitky z cesty:
„ Jelo se nám dobře, jen nás někdy potrápilo počasí. Nepříjemně velice chladně pršelo v Anglii, podél Rhony nás po šest dní provázel takový vichr, že kdybychom neustále nešlapali, tak se zastavíme. V Pyrenejích nás překvapilo sněžení. Ale myšlenka, že bychom nedojeli, nepřipadala v úvahu,“ vzpomínal pan &Sesták.
Pan Hejtmánek doplnil: „ V Portugalsku, na tom konci světa, kam se Evropan mohl dostat, jsme pozorovali moře. Bylo bouřlivé, temné, s burácivým hukotem tlouklo do útesů. Nedivím se, že si lidé mysleli, že pak už následuje jen peklo.“

Nakonec se oba podělili o zajímavou zápletku na své cestě:
„ Na hranicích se &Spanělskem jsme se nějak zakoukali a ztratili se. František nemá rád mobily, nemohl jsem se mu přímo dovolat. Dal jsem tedy zprávu domů do Blatné, aby mu vyřídili, že na něj čekám v poledne na nádraží v Salamance. A tam jsme se po pěti dnech setkali.“


25. června se otevřel dosud uzavřený zámek s goticko- renesanční věží.

Pane starosto, byla jsem si prohlédnout výstavu na zámku. Znamená to, že otevření pro veřejnost se blíží?
„ To je naše bolavé místo. Zámek město darovalo arcibiskupství a nyní nemůžeme rekonstrukci ovlivňovat a ta spíše nepostupuje. Něco jsme opravili dříve, zámek je staticky zajištěn, ale návštěvníci si budou muset počkat.“ řekl rožmitálský starosta.
Na náměstí za doprovodu ryčné hudby a vyvolávání zahájil jarmark lidových řemesel. K vidění byli kramáři, apatykáři, šenkýři, krejčíci, hrnčíři, sedláři, babky kořenářky, pernikáři, caletníci, kejklíři a další.
V zámecké zahradě se celý den bavily děti. Vyzkoušely si všeliké dobové středověké hry, střílely z kuše, sledovaly dravce...
Ve 14 hodin městem projel slavnostní historický průvod v čele s královnou, přivítal ji starosta města chlebem a solí.

Jak Vás napadlo oslavovat cestu pana Lva?
„ Kolegyně z kulturního klubu před třemi lety vytvořily krásnou Johanku. A pak to nabralo obrátky a dnes ve velkolepém průvodu přijíždí už po třetí.“
Potom vystoupila družina rytířů, hudebníků, tanečníků, dudáků a dalších a předvedla umění, kterým se posléze pochlubí i na evropských dvorech. Po převzetí všech darů se družina k večeru vydala na cestu.

Myslíte si, že slavnosti zvýší zájem o historii?
„ No, nevím. Snad si někdo přečetl Jiráskovu knihu Z Čech až na konec světa. Naopak školní děti slavnostmi žijí celý rok, v různých předmětech se dozvídají fakta, malují, tvoří renesanční nádoby a erby..... takže nakonec odpovím: ANO,“ pochlubil se starosta.
Večer se na nádvoří rožmitálského zámku uskutečnila veselice pro veškerou přítomnou chasu. Kdo se akce letos nezúčastnil, o hodně přišel. Zoufat však nemusí, protože až se rok s rokem sejde, přijede Johanka už počtvrté a opět rozveselí přítomné. Proto si už nyní v kalendáři poznačte poslední červnovou sobotu.


Zdroj fotografií: archiv autora



03.08.2005 - Jindřiška Kodíčková