Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Shakespearovi šašci na Pražském hradě
Úvodník: Již devátým rokem se v letním čase představuje Shakespearovská klasika. Letos na hradě pražském, brněnském a bratislavském. Romea a Julii, Hamleta, Kupce benátského, Večer tříkrálový. A tento bohatý výběr doplňuje komponované představení - Shakespearovi šašci.
Článek: Shakespearovi šašci se odvíjí v jiném duchu než ostatní jmenované hry. Vždyť sami o sobě nejsou samostatnou hrou. „Komponovaný večer“ skrývá nejspíš to pravé, co by nám odkrylo tajemnou roušku názvu představení.
Martin Hilský, sám překladatel, sestavil Shakespearovy šašky do jejich konečné podoby a provází diváky po celý večer. Stává se na okamžik průvodcem, jenž si dovolí nahlédnout tu do Hamleta, Krále Leara, či zas do Noci svatojánské nebo Marné lásky snahy. A vždy poukáže na scény, v nichž šašci, blázni či klauni, sehráváji svou roli. Jaká je to pak role, toť otázka na níž odpovídá celé představení.
Ani zde není náhodou, že šašek zaujímá v Shakespearových hrách stálé místo. S neochvějnou pravidelností se objevuje v jeho dílech, v postavení až jakési nepatrné kulisy, jež však ve své podstatě je skrytým a moudrým oříškem, čekajícím až jej čtenář či divák rozlouskne. Ovšem šašek se nabízí i v opačné pozici, kdy je ve středu dění a spoluvytváří vyústění celého příběhu - stává se jemným vzduchem, nepatrným větříčkem, vdechujícím život celé hře.
I šašek, jako jakákoliv jiná literární postava, má svůj vývoj. Mění se a utváří. A tak pozorujeme jak se před lety šašci zrodili a jako jediní ve svých „bláznovinách“, smíchu a ironii ukrývali pravdu, tu nejryzejší. Jejich pravda byla zaobalená jemným hedvábím, které málokoho pustilo k jádru věci. Vždyť i dnes člověka, osamoceně stojícího opodál, avšak vidoucího mocnou pravdu, snadno smeteme z naší cesty a zavrhneme. Blázen či prorok? Šilenec nebo génius?
David Suchařípa, Jaromír Meduna, Jan Krafka a Lenka Nesnídalová se zhostili šaškovských rolí a přenášejí bláznovské kouzlo, rozházené v rozličných Shakespearových dílech. Tento večer v mých vzpomínkách již teď září jako drahocenná divadelní perla. Je vskutku něčím jiným, novým, netradičním. Není to hra, ani teoretický přednes. Spíše skloubením obého dohromady. Ve výsledku pak stojí voňavá květina: květ divadelního umění, stonek ze znalostí a faktů, listy jako vybuchující radost z objevených souvislostí a znovu dobyté pravdy, nalezené literární historií. Kořeny naší květinky, zvané Shakespearovi šašci, jsou pak samotným Shakespearem. On jediný je pramen, z něhož vyvěrají tvůrčí možnosti, uskutečňované, nyní, v Shakespearovských letních slavnostech.
Na závěř pak malý návod. Chce-li si kdo užívat do úplnosti novodobého umění, mezi něž patří i tento večer, tak ať před jeho navštívením zaktivizuje svou mysl (či spíše ji uklidní), rozehřeje své city a stane se přístupnějším k hlubším vibracím, jež jej hned zaplaví...
Pramen obrázku: http://www.shakespeare.cz
01.08.2005 - David Šeterle