Co si mám představit pod pojmem Jablkoň?
N: Jablkoň může znamenat cokoliv, co si kdo přeje. Je to takové staré české slovo, bylo tu odjakživa, my jsme ho jen použili. Ale hlavně jsme to my, naše kapela. Někteří novináři jdou ještě dál, dokonce ten význam hledají. Třeba „ jablkový kůň?“
S: To si děláš srandu, ne?
N: Fakt, dali si práci se slovníkem a takhle to vymysleli. Anglicky to zní ještě lépe.
Jste experimentální folk-rock-jazz skupina s širokým, dost netradičním záběrem, jak si hledáte publikum?
N: My je hledáme a oni nás nacházejí. Je to trošku nepraktické, ale zase zajímavé. Když hrajeme vážnější hudbu, tak je dobře, že Jarda už má své jméno, přijdou na něho a vidí i nás. Obdobně to platí se symfonickými orchestry. Naposled jsme koncertovali s brněnskou filharmonií, to už je úctyhodné těleso. I když se pohybujeme někde jinde a jejich posluchači nás neznají, nakonec tleskali i nám a už jsme v jejich podvědomí. Musím se pochválit, jeden člověk ze sboru nám řekl, že bychom klidně mohli být Brňáci.
S: Tak to je od nich největší uznání.
Jak jste se našli? Kdo byl iniciátorem?
S: My jsme se našli navzájem. Náhodou jsme se potkali na zájezdě v Rusku, snad v roce 1988, říkám to dobře? Takže jinými slovy, už spolupracujeme více jak 16 let. Mně se strašně líbí, že žánry spojujeme. Neustálé škatulkování muzice škodí. Děláme hudbu na pomezí, snažíme se to dělat jinak a tím oslovovat posluchače. Například Gershwin. Kdyby neznal jazz, židovskou, ruskou hudbu, tak nikdy nebude Gershwinem. A o tom prolínání to je. Spojením vzniká nová myšlenka. Mně celé ty roky šíleně baví s Jablkoní hrát, je to hudba, která mi ukazuje nové možnosti. Podívat se na vážnou hudbu z druhého břehu a najednou zjišťovat, že ten pomyslný břeh se dá přejíždět úplně v pohodě. Jablkoň je v tomto naprosto nedostižná, naprostý originál nejen na české scéně, ale i ve světě.
N: Ještě bych dodal, že jsme spolu natočily už čtyři desky.
Je rozdíl mezi návštěvníky, když hrajete sami nebo s panem Svěceným?
N: Rozdíl určitě je, jak kde. Třeba s brněnskými symfoniky to byl abonentní koncert, tam přišly i babičky v krásných róbách, zatímco na hradecké ve velkém sále přišli všichni. Od pankáčů přes folkaře až po ty vážné lidi ve večerních šatech. S Jardou hrajeme i na folkových festivalech, teď pojedeme do Telče, tak tam přijdou lidi z obou stran.
Hrajete spolu klasickou hudbu?
N: My hrajeme naší, původní.
Takže nehrajete třeba Bacha, Mozarta....
S: Ne ne ne, děláme původní věci. V průběhu koncertu dáme třeba jednu věc klasickou, aby si lidi uvědomili, že i členové skupiny mohou bez problému hrát klasickou vážnou hudbu. Třeba M. Carman je žákem &Stěpána Raka na AMU. Ukazujeme obrovskou šíři záběru, co Jablkoň může. Ale převážně hrajeme skladby M. Němce, I. Bellmana, tedy bývalých nebo současných členů skupiny.
Cítím v tom trošku osten. Vážnou hudbu považujete za hodnotnější, náročnější...
S: Řekl jsem to tak proto, že spousta interpretů vážné hudby si to skutečně myslí. Dlouhá léta se vtloukalo do hlavy, že kromě vážné hudby nic lepšího není. Je třeba začít myslet trochu jinak. Problém vzniká už ve škole, také jsem absolvoval konzervatoř, AMU a tam snad kromě jazzu jsme se s jinou hudbou neseznámili. Vážná hudba se zbytečně separuje. A co to vlastně vážná hudba je? V době svého vzniku patřila do moderny, na Mozartův Únos ze Serailu se chodilo jako dnes na muzikál. Nechceme stavět zoufalé mosty mezi žánry, tenhle druh hudby mě baví a je občerstvující, když po těch Bachách, Mozartech, které miluji, se mohu zabývat moderní, původní muzikou.
N: Myslím si, že takové dělení, jestli je něco výš, je nesmysl. Co je hodnotnější? Smetana nebo Jarek Nohavica? Jsou to jiné kategorie. Když zpívá folkař s kytarou, tak jsou přítomny prvky hudby, se symfonií ale málo společné. Jen ty tóny. A naše práce to v nějakém bodě propojuje a zároveň objevuje nové možnosti vážné hudby. Přiblížit ji i jinému než koncertnímu publiku.
Kdy tedy škatulkování pomine?
S: Asi to bude pořád dlouho trvat, konzervativních zůstává na obou stranách dost. Ale už pociťuji obrovské změny. V sobotu jsem hrál v Bayreuthu, tam jsem si znova uvědomil, že trend se výrazně mění, a to více na západě než u nás. Vyspělé publikum chce slyšet nové věci, kromě hodnotných stálic Osudových, Novosvětských požaduje, aby se hudba vyvíjela.
Co se bude hrát za dvě stě let?
S: Kladu si tu otázku. Dnes posuzujeme Čajkovského, Myslivečka... co se bude hrát z dneška? Až čas ukáže. U vážné hudby je to jednoduché, tady už čas ukázal. Setřásl marast a ponechal kvalitu.
Pokud nebudeme dneska zkoušet, popojíždět s názorem dopředu, tak by se třeba nehrálo nic. A to by byla velká škoda.
N: Venku je to jiné. Tady když někdo řekne, že se pokouší o něco nového, hned je podezřelý a tam to naopak lidi hledají. Stačí říct, že kapela inovuje a na novinku se stojí fronta.
Hrajete už 28 let. Pořád Vás to baví?
N: ( smích) Ale baví. Myslím, že máme kliku, že jsme se sešli jako parta, na pivo spolu sice nechodíme, mimo kapelu se nestýkáme, každý máme závazky i jinde, ale funguje to muzikantsky i lidsky. Hrajeme písničky, vážnou hudbu a to nás občerstvuje. Změna nás baví, pestrost pomáhá tvořit.
Na vašich deskách vystupují i méně známí protagonisté..
N: Se Skřivánkem to byla náhoda, měl jsem představu, že bychom na desce měli mít dětské hlasy. Shodou okolností s námi ve studiu v Babicích natáčeli, tak jsme si řekli, že to s nimi zkusíme a spolupracujeme dodnes. I. Kotrmanovou mi zase doporučil publicista J. Černý.
Objevili jste takto nějaký výrazný talent?
N: (smích) My jsme nikoho moc neobjevili, jsme spíš konzervativní. Na dalších deskách spolupracovaly zpěvačky už zvučných jmen. Teď s námi začíná jako host Anička, spíš herečka, tak uvidíme, co z toho vznikne. Ale nejsme žádní objevovatelé talentů, na to nemám asi nervy.( smích)
Vánoční album Hovado boží. Proč ten nepoetický název?
N: Název vychází z titulní skladby, kde ta „ všechna hovada boží si prohlížejí zboží...“ to se nedá ani jinak nazvat. Navíc hovado boží je biblický výraz, to jsme nevymysleli. Přiznám se, že jsem se ptal křesťanů, které znám, zda by je to neuráželo. Že ne. Holt je to údernější.
Myslím, že na Vánoce člověk zněžní, a i když hovado říká po celý rok, tak teď si dá pauzu a vy ji obratem vyplníte...
N: Ona ta deska vůbec není něžná, trošku smutná, trošku drsná. A ten název tomu odpovídá.
S: A taky odpovídá obsahu, je o konzumní společnosti.
N: Nechtěli jsme vánoční klasiku. Takových milých, sladkých desek je spousta. Chtěli jsme vánoční a máme celoroční. Koledy tam nenajdete.
Děkuji za rozhovor.
