Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Posedlost Paula Coelha



Úvodník: Dosud poslední román, Záhir, brazilského spisovatele Paula Coelha mě vtáhl do poněkud jiného světa, než na který jsem u něho zvyklý. Z až pohádkového prostředí jednoduchého a půvabného Alchymisty do každodenního života známého spisovatele bojujícího se Záhirem.

Článek: Pojem Záhir má kořeny v islámském světě a znamená zkrátka uchvácení mysli, posedlost, závislost na obrazu, zážitku, vzpomínce, jež nás dohání k šílenství, bláznovství, na samotnou hranici geniálnosti a bláznovství. Příběh o nekonvenčním vztahu známého spisovatele a zahraniční zpravodajky se stává opět hledáním, cestou do neznáma, která nas ohromuje a přitahuje zároveň.

Rozdíl mezi Alchymistou a Záhirem mi připadá evidentní, avšak v nitru Záhira, si jsou ve své podstatě, mnohem blíže, než by se zdálo. Záhir je jako Alchymista v novém kabátě. Ze symbolického příběhu nás však Coelhe zavedl do jiného příběhu - příběhu, jehož jsme my samy součástí, jenž žijeme, a proto zprvu tušíme, že se symbolika ztratila, jednoduchost pominula a nadhled se vypařil. Asi málokdo z čtenářů se dokázal zcela ztotožnit s pasáčkem ovcí či s alchymistou, ale mnoho z nás najde sama sebe v onom známém spisovateli, který nás provází po celý román. O to je však Záhir hlubší, o to víc klíčů k tajným komnatám v naší duši ukrývá. A v tom spočívá jeho symbolika, jež za pár desítek let se stane zřejmější.

Autobiografické rysy a podobnost známého spisovatele s Paulem Coelhem mě natolik vtáhly do sebe, že jsem podlehl iluzi a v každém místečku si představoval právě Paula. O to víc mě pak četná dobrodružství zavedla do naší doby, do ulic mně známých, mezi lidi poznané, o nichž dobře vím, jak se chovají - o to živější se stává román. Neméně pak otázek si Záhir nese s sebou, neboť to, co prožívám dnes a teď, je určitě mnou méně probádané než má minulost.

Záhir symbolizuje vztah. Vztah neutěšený a nevyrovnaný, nešťastný a falešný. Záhir se stal prototypem vztahů dnešní doby. A tak hledáme a hledáme, vydáváme se na nové cesty, odkrýváme velké neznámé, klesáme a stoupáme, čekáme, že nalezneme, ale zapomínáme, že hledat můžeme jenom uvnitř sebe.

Má-li někdo chuť po průvodci, po pomocné ruce, jež ho popostrčí dále, nechť si přibere po svůj bok (a hlavně pod svůj zrak) tento román.

Zdroj fotografie: http://www.argo.cz/

18.09.2005 - David Šeterle