Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Poezie Milana Cílera



Úvodník: Dvě básně k zamyšlení beze jména.

Článek:
11.

Pouze v takové chvíli,
kdy pro bolest srdce
nemáme sílu předstírat
a chceme, aby ten, kdo nás ranil,
trpěl stejně jako my,
neboť pro něho strádáme marnou láskou,
si dokážeme uvědomit,

že jedině tehdy,
necháme – li ho svobodně odejít,
aby si sám vybral svoji vlastní cestu,
zatímco nám zůstává jen příslib naděje,
proměňujeme prázdnotu vlastního srdce
v největší dar, jejž můžeme dát…

Možná i proto je tolik nevěst Kristových
a bratříčků bláznů božích,
kteří svou lásku rozdali druhým jako věno…



13.

Až příliš dlouho jsem naslouchal
radám filosofujících bláznů,
kteří své šílenství
skrývali pod maskou moudrosti,
a zatím by za všechna ta zbytečná slova,
kterými se vynášeli nad druhé,
spíše než potlesk
zasloužili jednu po hubě..

Už se nebojím mít strach
z životních porážek, ze zklamání,
jež někdy vyvrcholí hysterickým smíchem,
ani od Boha nežádám odvahu mít rád druhé,
protože…vím, kdo jsem..






10.04.2003 - Milan Ciler