Letos bylo ale zvláštní, nebo spíše léto zas tolik nebylo. Těch pravých slunečních a horkých dnů nám letos počasí tak nepřineslo. Říkal jsem si pak, nezbláznilo se nám počasí?
Co si to usmyslilo? V létě zima. V zimě léto? Nakonec si neužiju ani sněhu, ani neodbytných slunečních paprsků. Nu ovšem, rozčilovat se na tím nemá smysl. Přitom příčinu těchto meteorologických změn máme přímo před nosem. Nemálo k ní vede to naše pošetilé „poručíme větru, dešti“. Kdopak se to zbláznil: počasí, nebo člověk?
Proč člověk přes den spí a v noci bdí? V noci, narozdíl ode dne, musí si svítit, elektrárny pracují na plné obrátky. První přestupek proti Přírodě. Proč máme takové nároky? Skutečně všichni potřebují mít své osobní auto? Každých pár let nový mobilní telefon? Doma jen tu nejnovější elektroniku? A nebo ještě jinak: denně kupujeme si jídlo a ani jemu neumíme dáti dostatečnou péči. Vždyť co děláme se všemi těmi sáčky, pytlíky, umělohmotnými nádoby či papírovými obaly? Před domem nám stojí kontejnery žluté, modré, zelené, jen je využít. Další a další přestupky proti Přírodě. Nemluvě ani o tom, že ať léto či zima máme chutě mít své borůvky, jahody, jablka a ať v Evropě či Africe, všude musí být banány, pomeranče, ananasy. Skutečně?
Člověk má tolik možností - nemá žádné omezení. Jen by neměl pozapomínat, že vždy je něco za něco. I naše zvůle má svoji daň a tak ne počasí, ale my jsme se zbláznili, když krademe Zemi energii a nevracíme takřka nic.
A přitom život nabízí tolik rozmanitosti a bohatosti. Daleko příjemnější, i když pracnější, je mi cesta pěšky či vlakem. Tak trochu se i snažím, abych až se setmí věnoval se tomu, co nepotřebuje umělé osvětlení. Ku příkladu jdu na procházku.
Přese všechno člověk je pořád takovým zvířátkem, mluvě v tom nejlepším slova smyslu. Zvíře přeci potřebuje přírodu. Zvíře tvoří přírodu. Podívejte se na lvy, jak tiše trpí v zoologické zahradě. Potřebujeme kolem sebe opravdovou přírodu, bohatství flóry i fauny. Možná, kdybychom i my - zvířátko člověk - vylezli z té naší klece, nadchli bychom se tou krásou přírody a zapomněli na zhoubné „poručíme větru, dešti!“