Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Šťastná sedmička Renaty Šindelářové



Úvodník: Renata &Sindelářová je nejen redaktorka Nerawebu, ale také spisovatelka knižně publikující od roku 1999. V minulosti vydala čtyři romány, jednu povídkovou knihu a jednu knihu pro mládež. Nyní jí vychází nová povídková kniha – a my jsme u toho.

Článek:

Nyní vydáváš již sedmou knihu. Jmenuje se „Rozcestí ve tmě“. Podle čeho jsi zvolila ten název?
Kniha „Rozcestí ve tmě“ obsahuje soubor povídek, takže jsem název knihy vybrala podle jedné z nich. Mohlo by se zdát, že se jedná o výběr čistě náhodný, ale název skutečně ladí k obsahu celé knihy. Poněvadž se v ní zabývám především vztahy mezi muži a ženami, tedy vztahy dvou odlišných osobností, každou z nich symbolizuje jedna cesta, jeden úhel pohledu – rozcestí je jakýmsi bodem jejich setkání a zároveň metafórou rozhodnutí, zda jít společně nebo každý zvlášť. "Tma" zase v názvu symbolizuje určité tajemno, jimiž jsem prostředí některých příběhů vybarvila.

Kdy kniha vyjde? Dá se již v tomto okamžiku koupit?

 

Záleží na rychlosti konkrétního knihkupce. Ale poněvadž kniha vyšla již v září, neexistuje důvod, proč by neměla již "ležet na pultech". Před týdnem jsem měla možnost popřát štěstí v prodeji několika výtiskům v Paláci knihy na Václavském náměstí. "Rozcestí" se dá ale objednat i na internetu.

Nákup pak možná ulehčí znalost jména distributora: Spira. Na počítači ho můžete zadat do vyhledávače a především v menších knihkupectvích usnadní hledání, neboť knihkupci se dobře orientují podle svých dodavatelů.

 

 

Sedm vydaných knih, to již vypovídá o dlouhodobé literární práci. Jak dlouho vlastně píšeš?
Opravdu poprvé jsem se o to pokoušela už na základní škole. Ale vážně, dalo by se říci každodenně, se psaní věnuji až od r. 1994, kdy jsem byla na mateřské dovolené.

Kde neustále bereš své náměty?
S původem námětů to mívám velice rozmanité. Někdy čerpám ze snů, jindy si třeba všimnu někoho na ulici, kdo mě zaujme. Začnu si představovat, kam asi jde, co má v tom batůžku na zádech (mrtvolu, dámské kalhotky, ukradenou peněženku). Pak už v sobě onu představu nebo sen rozvíjím.
Podobně si v duchu představuji pokračování nechtěně zaslechnutých rozhovorů. Např. potkám v obchodě dvojici, která se dohaduje nad koupí snubního prstenu a pak přemýšlím nad tím, jak to asi dopadne - koupí jí ho, nebo ne? A co když to ani nejsou partneři, jen kolegové z práce a ona je do něj tajně zamilovaná, zatímco mu vybírá prsten pro jeho budoucí ženu? Tak vzniká příběh.

Jindy čerpám vyloženě ze života. Když mi někdo vypráví zajímavou historku, která mne zaujme, zeptám se ho, zda o tom můžu napsat. Pak příběh zpracuji: někdy přesněji a jindy zachovám jen jeho pointu.

Zkrátka pokud to shrnu, nemohu říci, že bych vybírala náměty podle jedné šablony, volím je tak různě, jak různý je život. K inspiraci však většinou stačí jen jedna jediná věta nebo určitý pocit, který je jakýmsi spouštěcím mechanismem. Při výběru námětů se přitom snažím dodržet jen jedno pravidlo: abych se neopakovala.

Jsou všechny tvé knihy určeny ženám?
Poněvadž se nejedná o červenou knihovnu, domnívám se, že mé knihy nejsou zcela typickými představiteli románů pro ženy, ačkoliv tam bývají řazeny. V několika z nich zpracovávám vyloženě vážná témata, např. v "Mateřském jedu" či "Milujícím tyranovi". Proto si myslím, že jsou určeny všem, i když samozřejmě záleží na vkusu.

Úplnou výjimku v mých knihách pak tvoří román "Pod starými duby", který jsem psala pro mládež.

Když se tě zeptám jako začínající autor. Je těžké dnes vydat knihu a číhají na mne nějaká nebezpečí?
Začínající autoři dnes mají mnohem těžší pozici než třeba před revolucí, protože tehdy nebyl náš trh zasycen zahraničními autory a lidé také víc četli než dnes. Především u prvotiny trvá autorům často i několik let, než najdou nakladatele ochotného vydat. Významnější nakladatelství nejeví o prvotiny zájem a menší nakladatelství zase po autorovi žádají, aby si sehnal na svou knihu sponzorský příspěvek, neboť nechtějí nést riziko ztráty. Pokud na takovou nebo podobnou podmínku autor přistoupí, pokud si platí vydání díla sám, potom na něj jistá nebezpečí číhají. Bohužel ne každý nakladatel vstupuje do smluvního vztahu s poctivými úmysly. Proto by si měl každý autor důkladně prostudovat autorský zákon, aby věděl, jaké nároky a povinnosti mu ze zákona vyplývají. Např. nároky na bezplatné výtisky a naopak povinnosti vyplývající z poskytnutí autorského práva.


Máš pocit, že tvé knihy nebo-li ty se autorsky vyvíjíš, nebo sis na začátku tzv. nasadila laťku a nyní se jí držíš?
Zpočátku jsem psala víc živelně, a to ve smyslu „vypsat to ze sebe a poslat to pryč“. Nyní mám pocit, že jsem se skutečně odrazila dál. Jak v technice psaní, tak obsahově.

V prvním případě nyní víc přemýšlím nad čtenářem, snažím se dívat na text jeho pohledem: aby se nenudil, aby se zasmál, aby se zamyslel.

A co se týká obsahu, stále víc se snažím hledat krásu ve všednosti, což zřejmě přirozeně vyplývá z toho, jak stárnu :-) a měním se já. Tento můj vnitřní vývoj a určitá změna se patrně nejvíc odráží v připravovaných knihách "Vzájemné prolínání" a "Duše chleba". Nynější soubor povídek "Rozcestí ve tmě" spíš charakterizuje určitý přechod k širším souvislostem, což se odráží na té magické tajemnosti, jak jsem zmínila na začátku.


Existují školy, v nichž se lidé učí psát. Myslíš, že jsou užitečné? Lze se podle tebe psaní naučit bez jakéhokoliv talentu?
&Skola či kurs psaní představuje pro autora určitý trénink, ale může mu také přinést nutné sebepoznání, nalezení svých slabších i silnějších stránek. A pokud někdo nemá talent? Tak si rozšíří obzor, získá zkušenost, ovšem "psát" se asi nenaučí. Podobně jako když budu antitalent na sport, tréninkem se ze mě stane průměrný hráč, ale nejspíš nikdy nepřinesu domů medaili.

Máš nějakou autorku či autora jako vzor? Co vlatně čteš ve volném čase?
Snažím se být sama sebou, takže žádný vzor nemám. Ráda se ovšem k některým knihám vracím a také se mi stává, že si občas nad dobrou knihou pomyslím: "Takhle dobrá asi nikdy nebudu." Kupodivu takové poznání nepřináší apatii, ale naopak mě nutí k tomu, abych na svých příbězích ještě pracovala.
Jinak ale čtu prakticky všechno, co mi přijde pod ruku, už ze zvědavosti, jak píšou druzí. A také abych měla obecný přehled o literatuře, rozvíjela slovní zásobu a udržovala se "v obraze".

 

 

 

 

 

Je ti blízká tvorba zřejmě nejvýraznější osobnosti současné literatury Michala Viewegha?
O Michalu Vieweghovi si myslím, že nalezl zlatou střední cestu mezi komerčním a čistě kreativním přístupem a že za to bývá – tím myslím kritiky - leckdy zbytečně haněn. Nakonec se kreativita s komercí nevylučují tak, jak se často prezentuje. Občas jako bychom měli vsugerováno, že umělec může být buď dobrý nebo úspěšný, ale dobrým a zároveň úspěšným se může stát až po smrti.

Co ti přináší práce na Nerawebu a chtěla bys něco vzkázat našim čtenářům?
Práce na Nerawebu mi především umožňuje interakci mezi mnou a čtenářem. Jako autor potřebuji znát čtenářův názor na mou tvorbu. Jako redaktor musím hledat pohled čtenáře na tvorbu druhých. Proto mi Neraweb mnohé přináší, ačkoliv mu také musím leccos obětovat (především vzácný čas).
Našim čtenářům bych chtěla především popřát spoustu zábavy a inspirace na Nerawebu a zároveň jim poděkovat za to, že nás podporují, sledují naše soutěže a píšou komentáře k našim článkům.

Děkuji za rozhovor.

Ukázka z knihy:(klikni)

Zdroj fotografií: Renata &Sindelářová



03.10.2005 - redakce