Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Boží člověk Franta Zeman



Úvodník: Nedávno proběhla v rámci Týdne pro duševní zdraví v pardubické galerii FONS na Pernštýnském náměstí výstava fotografií Franty Zemana od Luďka Vojtěchovského, známého pardubického fotografa, který Frantu ve svém ateliéru léta portrétoval.

Článek:

Franta byl bohém, procházející se svou kytarou (která měla často třeba jen dvě struny - to když někoho rozzlobil) po pardubických ulicích a zvučným hlasem prozpěvující písničky Karla Gotta. Kdykoli se mu zachtělo, lehl si do trávy a pozoroval nebe nad sebou. Lidé ho měli převážně rádi, a proto, když na jaře tohoto roku odešel, leckdo měl náhle divný pocit - že tu něco chybí. Franta tvořil město stejně jako ho tvoří jednotlivé domy. Všichni tu na něj byli zvyklí, každý ho potkával. Jako neodmyslitelná figura patřil do našich vzpomínek z dětství. Bývával často veselý. Zpíval, nechával si zaplatit pití, ale Luděk Vojtěchovský ho zachytil i jiného - vážného a smutného.
Někdo se mu smál, někoho obtěžoval, ale nezpochybnitelné zůstává, že i přes svou nemoc vystupoval z anonymity davu a jeho příběh se stal neobyčejným.
Na závěr si ještě dovolím ocitovat jednoho návštěvníka internetového fóra: „Ještě za těžkejch komárů jsme se spíjeli ve starý &Stice a U Kohoutků a Fanda pendloval se španělkou po městě a rozdával "Hříšné boléro". Jednoho dne před 20 lety, vstoupil do &Stiky s kajtrou a za půl piva se postavil na stůl a spustil..Kde domov můj, kdé domov můj....Během 20 vteřin byla hospoda prázdná, nikdo se nechtěl nechat od komančů zavřít.“
Takový byl Franta Zeman. Přijďte na něj zavzpomínat, zaslouží si to.

Zdroj fotografie: www.google.com


07.10.2005 - Pavla Králová