Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Ema má Khoibu, nebo Khoiba má Emu?
Úvodník: Ema Brabcová patří k nejvýraznějším zpěvačkám současnosti, disponuje krásným hlasem a oduševnělým půvabem. Proto snad je tento rozhovor spíše o Emě, než o její domovské Khoibě, ale také trochu o vytahaných svetrech The Cure…
Článek: Od kolika let se vlastně věnuješ zpěvu? A přišla jsi k němu sama, nebo rodiče určili, že budeš chodit na zpěv a příliš o tvých pocitech nediskutovali?
Bylo to okolo 15 let, v té době jsem se potýkala se svým nedisciplinovaným přístupem ke klavíru. Chodila jsem na klavír od 1. třídy. Nikdy jsem ale nebyla pilná a rodiče mě do toho také nenutili a tak jsem se zasekla na jednom bodě a neměla už dál žádnou motivaci se klavíru věnovat. Bavilo mě čas od času hrát si svoje věci, jen tak jsem si pro sebe improvizovala, to dělám vlastně doteď. V té době jsem mámě oznámila, že s klavírem končím a byl to vlastně její nápad, že společně najdeme nějakou alternativu. Po poradě s mou tehdejší učitelkou klavíru paní Tauerovou jsem se nakonec rozhodla pro klasický sólový zpěv. V té době mi přišlo, že to přeci nemůže být tak náročné jako ten klavír (učit se pravou ruku a levou ruku zvlášť, pak to zkoordinovat dohromady, to je studium, které si žádá dost času a trpělivosti), že si to prostě zapamatuji a budu zpívat. Ze začátku to takhle šlo, postupem času jsem ale zjistila, že se k té trpělivosti a píli stejně budu muset dopracovat...
Původně jsi se učila techniku klasického zpěvu, takže do tvého repertoáru patřily písně, jež už před tebou zvládly i operní pěvkyně. Jaký má člověk pocit, když nastuduje třeba skladbu, kterou kdysi zpívala samotná Emma Destinová?
Na takové věci jsem vůbec nemyslela, myslela jsem vždycky na to, abych to zazpívala co nejlépe podle sebe. Zní to trochu sobecky, ale jsem upřímná.
Přechodem do světa současné, tedy moderní muziky, jsi vlastně navždy opustila klasický zpěv. V těch nácti letech ti to určitě muselo připadat mnohem zábavnější a zajímavější stát před publikem v nějakém klubu, než vedle klavíru.. Na druhou stranu dnes s odstupem času nelituješ, že jsi zvolila tuto cestu?
Nelituji ničeho, snad jenom toho, že momentálně nemám dost času se k opernímu zpěvu trochu vrátit. Vím ale, že můžu kdykoliv! Nevnímám to totiž jako skončenou etapu. Je ale pravda, že Khoiba pro mě znamená prostředek nejpřímějšího sebevyjádření a to je to, co potřebuji. Zpívání nastudovaných árií, tedy interpretace něčeho už vymyšleného, mě teď tolik neoslovuje, musím na druhou stranu přiznat, že kdybych do toho teď měla jít (myslím vystoupit před "tím klavírem" v rozsvíceném sále, bez mikrofonu, bez lidí, jimž věřím) měla bych strašlivou trému, no a to mě trochu láká - ten adrenalin. Jinak ale technika operního zpěvu pro mě vlastně vůbec není přirozená.
Netoužila jsi nikdy studovat konzervatoř ?
Vůbec ne. Moc mě nezajímá hudební věda a co se týče techniky, na tu jsem měla paní učitelku.
Přes různé peripetie jsi skončila v kapele Khoiba. Mimo jiné, což média už přetřásla, byla Khoiba předskokanem matadorů jménem The Cure na jejich berlínském koncertu 28. srpna. The Cure pro část mládeže osmdesátých let symbolizovaly modlu. Sama si pamatuji bytosti v rozcuchaných černých účesech s vytahanými svetry. Domnívám se, že právě oni, dnes už většinou čtyřicátníci, se přišli na koncert podívat. Neměla jsi strach, že vaši muziku tahle generace nepřijme? A jak by jsi teď s poměrně čerstvými dojmy ohodnotila berlínské publikum?
Tohle člověk nesmí řešit, jinak by se zbláznil. Chodím s kůží na trh s tím rizikem, že ji někdo prostě nebude chtít a je to jeho svobodné rozhodnutí. Samozřejmě záleží také na tom, jakým způsobem ji nechce. Už jsem si leccos taky zažila. Na koncertě Cure mi připadalo publikum velmi přívětivé. Je vidět, že neberou předkapelu jako nutné zlo a myslím, že byli velmi pozorní a zvědaví. Ale možná to bylo jenom proto, že jsem si neoblékla typickou černou, nýbrž hnědou sukni (smích).
Jaký byl a je vůbec tvůj vztah k The Cure? Půjčila sis třeba jejich cédéčko, aby jsi věděla, před kým budeš zpívat?
Některé věci Cure jsou přeci notoricky známé. Musím se přiznat, že nepatřím k jejich velikým fandům. Ta hudba je pro mě taková uplakaná. Ale koncert se mi dost líbil, byla tam krásná atmosféra. Plný amfiteátr těch tvých "bytostí s vytahanými svetry 2005", vládla tam vyloženě taková melancholická a vzpomínací nálada, žádné hysterické výkřiky, všechno v klidu, to mám ráda.
Myslíš si, že teď díky úspěchu v Berlíně přijdou nabídky ze zahraničí, nebo si vás budou alespoň více všímat česká média?
No celkem neradi o tom mluvíme, abychom to nezakřikli. Ale vzhledem k tomu, že 20. září 2005 vyšla naše deska v USA a před časem vyšla v Německu, doufáme že vycestujeme a bude to na déle než jeden nebo dva koncerty. Jinak máme potvrzené 2 koncerty v Norsku, v Rakousku, snad i v Moskvě...
Khoiba si renomé na české hudební scéně už získala. Tudíž nejste rozhodně neznámá kapela, zvou vás na festivaly a určitě se nepotýkáte s problémy typu - kde hrát apod. Nicméně můžeš prozradit, zda musíte mít vedle hraní kvůli existenčnímu zajištění i své civilní zaměstnání?
Zatím je to nutné, ty peníze a ta četnost hraní nám nezajišťují nějaký spolehlivý příjem. Každý z nás to má ale trošičku jinak. Bubeník Honza Malich dělá restaurátora, Petr &Sámal (baskytara) studuje dějiny umění, Filip Míšek (skoro všechno) ten se plně věnuje hudbě a já pracuji v jednom obchodě. Je to taková práce manuálního typu. Práce s lidmi je na mě moc náročná, fyzická práce mi vyhovuje víc.
Píšeš Khoibě většinu písňových textů a ještě v angličtině. Píšeš proto, že jiný autor se jednoduše nenašel, nebo jsi tím v sobě objevila nějaké skryté vlohy? A nechystáš se napsat třeba nějaký text i v češtině?
V češtině asi ne, nějak by mi to asi nešlo, nevím. S psaním textů jsem začínala právě proto, že se nikdo jiný nenašel. Postupem času jsem zjišťovala, že se mi stejně zpívá nejlépe, když si to napíšu sama. Co se týče smyslu těch textů, na tom neustále pracuji a vím, že na sobě a na angličtině musím pracovat, ale dále si chci psát texty sama.
Najde zpěvačka Ema Brabcová vůbec čas na nějaké další záliby? Vím o tom, že máš koníčka – koně. Tudíž to znamená, že ze zkoušky někdy míříš rovnou do stáje?
Ze zkoušky na koně ne, ale úplně obráceně - z koňů na zkoušky.
Podzim je před námi a kapely se vrací z open - air festivalů do klubů. Na který nejbližší koncert můžeš pozvat naše čtenáře?
My máme teď po tom plném létě asi tak měsíc pauzu, takže vlastně ani nevím, nicméně - nejspolehlivější informační kanál ohledně Khoiby je www.khoiba.org
Děkuji za rozhovor.
Zdroje fotografií: www.infratunes.com ,www.gonza.cz
10.10.2005 - Martina Bittnerová