Webmagazin.cz

Vytrvalá mochyně židovská (Physalis alkekengi), zvaná též „židovská třešeň“, roste na stinných zahradách. Plazivými rozvětvenými oddenky, s kořeny na uzlinách, se velmi rychle rozmnožuje, což může být i nepříjemné. Lodyha je přímá nebo vystoupavá, 30 až 100 cm vysoká, hranatá, roztroušeně chlupatá. Lodyžní listy jsou široce vejčité, mělce chobotnaté, na bázi klínovitě zúžené až uťaté, na žilkách chlupaté. Dlouze stopkaté, úžlabní bílé či bledě zelené květy mají kalich síťkovitě žilkovaný. Kvete od května do srpna. Po odkvětu se kalich značně zvětšuje a přechází ze šťavnatě zelené do svítivě oranžové barvy. Krásný zůstává, i když už listy dávno uschly a opadaly. Jen velmi pomalu pak kalichy vyblednou, stávají se průsvitnými, někdy zůstane pouze žilnatina, do poslední chvíle chránící semeno - ohnivě červenou lesklou bobuli.

Oddenky se třemi očky vysazujeme na vzdálenost 40 cm od sebe. Rostliny rostou dosti rychle a vzájemně prorostou. Mochyně potřebuje vápnitou či alespoň neutrální půdu. Ideálně se jí daří na místech, kde nepotřebuje žádné větší ošetřování, např. podél křovin, u zdí, v různých koutech a pod živými ploty. U nás se nejedná o původní rostlinu, lidé ji pěstují na zahradách a poměrně často také zplaňuje, zejména v teplejších oblastech, kde vytváří zdánlivě přirozené populace.

Jako léčivou rostlinu znali obyvatelé Evropy mochyni snad již od pravěku, v 17. a 18. století ji k nám údajně přivezli kočující Cikáni, v Opavě je doložena již ve druhé polovině 16. století.

Léčebné účinky, sběr, pěstování a její další použití v druhém díle 8.11.05

Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Tajemství zářícího lampiónku 1