Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Moje míry mě živí!



Úvodník: Andrea Divišová patří k modelkám, které zkusily své štěstí ve světě a uspěly. Pokud je vám její jméno povědomé i v jiných souvislostech, vězte, že na vlastní kůži zažila útoky bulváru. Inu chodit v Čechách se Sámerem Issou se prostě mediálně nevyplácí…

Článek:

Kdy jsi začala s modelingem a kdo tě k němu přivedl? Nechala ses třeba tehdy inspirovat nějakou světoznámou modelkou?
V 15-ti letech mě začali chytat scauti z modelingu na ulici, a tak jsem postupně prošla téměř všechny agentury v Čechách a měla možnost vybrat tu, která mi nejvíce vyhovuje. Mezi světoznámými modelkami mám svoje favoritky, ale nestaly se hlavním popudem pro to, abych se modelingu začala věnovat.

Musela jsi na začátku své modelingové dráhy na sobě něco výrazně změnit? A pokud ano, šlo to lehce, nebo jsi při tom někdy zatínala zuby?
Musela jsem se změnit, ale šlo to lehce a postupem času, nebyl důvod měnit cokoliv na začátku. Se vzhledem jsem naštěstí problémy neměla. Jednalo se hlavně o to se osamostatnit a srovnat se s tím, že budu pryč od rodiny a že mi maminka nebude stát za zády a ochraňovat mě. Byla jsem na svoji rodinu hodně fixovaná a chybí mi rozhodne stále, ale změnila jsem se, zvykla jsem si na způsob života, který nyní vedu a vyhovuje mi. Ale tohle osamostatnění se považuji za rozhodně nejtěžší.

Nechtěla jsi třeba někdy v těch časech se vším praštit, lidově řečeno, a zůstat jen studentkou stejně jako je většina tvých vrstevnic?
Ale jo, modeling je práce jako každá jiná. Má svoje plusy i minusy. Občas zažívám krušné chvilky, kdy si říkám, že bych si měla jít sednout za počítač a dělat práci, na kterou jsem vystudovala školu. Ale pak mě to přejde a uvědomím si, že těch plusů je v téhle branži mnohem víc. Zatím bych neměnila. Jsem spokojená.
Musela jsi modelingu něco obětovat i ze svého soukromí?
Snad jen, když jsem ještě žila v Čechách - nevím, jestli jsi to postřehla i ty -, ale měla jsem za přítele Sámera Issu a někdy mě naštvaly články, jež o nás vyšly v bulvárech. Lidé se dokáží často zachovat nesmírně zle. Sámer to bral v pohodě a smál se tomu, ale já jsem na něco podobného nebyla zvyklá.

K životnímu stylu modelky patří odříkání, nemůžeš se určitě cpát cukrovím od rána večera. Čím si udržuješ svou perfektní postavu a mohla bys našim čtenářkám prozradit nějaký zaručený recept na udržení štíhlé line?
Joj, víš co? 5.listopadu jsem oslavila 22 let. Do 20-ti let jsem se mohla cpát čímkoliv v jakémkoliv množství a nic se nestalo. A pak bum. A začala jsem poznávat, co to znamená odříkání. Tak se to otočilo, že se mi ještě teď špatně zvyká na stravovací systém, který jsem musela nasadit.
Měřím 174 cm, mé míry jsou 85-58-87 a abych si je udržela, tak jím jen jednou denně teplé jídlo, a to na oběd (většinou rýži s kuřecím masem na všechny způsoby), piju hodně kafe s mlíkem (ráno, po obědě, kdykoliv mám pocit, že potřebuju víc jídla) a chuť na sladké zaháním žvýkačkami (samozřejmě bez cukru). Jinak v průběhu dne doporučuji pít zelený čaj, oblíbila jsem si jasmínový (když sladký, tak s medem, lepší než cukr).
Občas si povolím více jídla za den, například tmavý chleba, nebo sushi. Rozhodně ale takto nejím každý den. Nemyslím si ale, že tento recept na štíhlou linii je zrovna třikrát zdravý, ale funguje. Moje míry mě živí a v tuhle chvíli je pro mě velmi důležité si je udržet. Upřímně, tohle mi na modelingu připadá nejtěžší.

Jak dlouho jsi vůbec jako modelka pracovala v Čechách? A proč ses rozhodla odejít právě do Hong Kongu?
V Čechách jsem pracovala, dokud jsem studovala. Neměla jsem moc příležitostí vyjet někam dál, protože to je vždy kontrakt na minimálně dva měsíce, ale většinou se zůstává tři i víc, pokud pracuješ a to jsem si při škole nemohla dovolit. Takže jsem působila v Čechách, maximálně jezdila někde po Evropě, ale jen na konkrétní práci.
Nerozhodla jsem se odejít přímo do Hong Kongu. Rozhodla jsem se odejít do Asie, neboť jsem viděla, že sem mám otevřenou cestu a agentury mě vítají. Poprvé jsem odletěla do Singapuru a zůstala tam tři měsíce. Když už se dostaneš do Asie, tak tě pak mateřská agentura z Čech jen přehazuje po státech na tomto kontinentě. A na mě jako další připadl Hong Kong. Zjistili jsme, že to je místo, kde pracuju úplně nejlíp, v podstatě skoro každý den a proto jsem zatím neměla důvod se přemístit jinam. Nicméně už vím, že jako další mě čeká agentura v Bangkoku.
V této chvíli ale trávím již čtvrtý den na Kajmanských ostrovech, odkud pochází můj přítel a chystám se vrátit do Hong Kongu až 12. ledna 2006, kdy už poletíme rovnou spolu, protože můj přítel chce rovněž prozkoumat Asii. Až nás to přestane bavit, vrátíme se sem. Žít budeme na Kajmanech. Mimochodem v únoru se vdávám a jsem moc zamilovaná!

Ke šťastnému partnerskému životu jménem sebe i našich čtenářů gratuluji. Přesto se vrátím ještě na okamžik zpět do Hong Kongu. Ten sám o sobě pro Čecha působí exoticky. Vzpomeneš si na svůj první dojem, když jsi poprvé vstoupila do jeho ulic?
Vzpomenu si naprosto přesně. Přiletěla jsem totiž ze Singapuru, což je naprosto čisté a nádherné místo, kde si lidi nedovolí ani smrkat na ulici, ani zahazovat papírky, vždyť ani žvýkačky se tam neprodávají. Díky tomu mají naprosto čisté ulice. Jedním slovem nádhera. Když jsem ale přiletěla do Hong Kongu (dále jen HK, poznámka autora), bylo tam zrovna chladné období a já měla oblečení jen do tropů. K tomu všemu na mě ze začátku HK působil depresivně. Pamatuji si, že první noc jsem chtěla odletět domů. Nelíbilo se mi tam. Pak jsem si zvykla. A v tuhle chvíli mohu říct, že HK je jedno z nejlepších a nejzáživnějších míst, kde jsem kdy měla možnost žít.

Najde se nějaká vlastnost, která ti je na místních obyvatelích přímo protivná? Naopak překvapili tě něčím v tom pozitivním slova smyslu?
Obyvatel je moc, pletou se pod nohy, a jsou schopní tě sledovat celou dobu, co mají možnost stát někde poblíž. Samozřejmě je normální, že když se na mě podívají, na první pohled poznají mou profesi, ale když mě sledují celou cestu metrem a neuhnou očima, potom už je to velmi nepříjemné. Ale jim to tak nepřipadá.
Oceňuji ale mentalitu místních obyvatel. Člověk se nemusí bát jít ve čtyři hodiny ráno po městě sám a když potřebuje pomoci, sesypou se všichni kolemjdoucí, aby poradili. Místní lidé se chovají nesmírně mile a ochotně, bez špetky jakékoliv závisti.

Čím se liší tamní životní styl od našeho? A jak bojuješ s místní kuchyní?
HK nikdy nespí. Máš pořád co dělat. Zdá se mi proto dost hektický. Já tamější kuchyni doslova miluju a miluju hlavně sushi.

Spatřuješ nějaké velké rozdíly mezi světem modelingu v Čechách a v Asii?
Tady neexistují rozdíly. Jediné, co na otázku lze odpovědět, že v Čechách chybí pravý svět modelingu. Čechy jsou podle mého názoru jenom centrem modelingovych agentur s nejhezčími modelkami. Co se týče nějakého uplatnění, toho se jim ale v Čechách moc nenabízí. Ostatně ukaž mi modelku, která se u nás uživí z výdělku v branži. V důsledku mi to připadá ale poměrně tristní.

Předpokládám, že jako Evropanka máš v HK dost práce. Můžeš proto vyjmenovat namátkou, na jakých zajímavých projektech ses podílela?
Vzhledem k tomu, že dělám přehlídky, reklamy i focení, jsem opravdu velmi vytížená. Ale třeba teď naposledy jsem dostala kampaň pro jednu místní Property společnost, jež buduje ty nejluxusnější apartmány v Hong Kongu. Reklama, která tam v současnosti běží v televizi, je úžasná. Jsem opravdu ráda, že jsem tuhle kampaň dostala právě já.

Díky své profesi se jistě setkáváš se zajímavými osobnostmi, našel by se někdo, kdo se ti vryl nějak hluboko do paměti? Můžeš říci, kdo to byl a čím tě zaujal?
Potkávám opravdu spousty zajímavých lidí, každý upoutá něčím jiným, ale že bych si někoho přímo vryla do paměti, jak říkáš, nevím. Nikdo konkrétní mě nenapadá.

Tuhle práci nemůžeš asi vykonávat věčně, máš už vymyšleno, co budeš dělat, až s modelingem skončíš?
Kromě modelingu se věnuji ještě make-upu a hodně mě to baví. Tudíž od krásy rozhodně daleko neuteču.


Přeji ti, aby se ti v modelingu dlouho dařilo a děkuji za rozhovor.


Zdroj fotografií: www.fotolog.net /andrea_divisova



21.11.2005 - Martina Bittnerová