Vyzývám tě tisícletá dámo,
Přijdi tiše – ať mě zamrazí.
Zachvíváš se zimou hvězd
A rozpustíš-li vlasy,
Zalykám se prachem stříbřin,
Které střepáváš.
To z cípu tvého šatu ukapává inkoust
Do žil básníků,
když se z tebou chtějí zasnoubit
A z kapes dní zvrácených naruby
Se sype krása v drobných,
Malé věno na noc.
Tedy přijdi, očaruj nás,
Kolombíno pro hřích stvořená,
Jiní chceme být než ve dne.
Smotanými věnci vína naše duše oviň,
A pak jako bychom pili bez viny
Pod vlídnou markýzou nás zamlč zvídavému ránu.
Čarodějko s jednookým kocourem,
Rychlostí světla rozviň svitek tmy
A odhal nahá souhvězdí.
Ať zalitují všichni,
Kterým odcizil tě spánek,
Neboť jenom ve bdění jsi pravým snem.
Přijď a znovu ptej se, tajuplná,
zrcadélek našich očí,
Dokud někdo může přikývnout,
Jestli jsi nejkrásnější v tento zvláštní čas
Až nebude se koho ptát,
Ty čarodějná Noci, budeš mrtvá!