Bohužel objekt na břehu Vltavy, navíc stojící v umělém dolíku, se potýkal vždy se značnou vlhkostí. Z těch důvodů jej před dvaceti a čtyřiceti lety museli odvlhčovat. Nicméně tehdejší technologie byly značně nedokonalé a tak se na stavu budovy výrazně negativně podepsaly. Porušení statiky a problémy se vzlínající vlhkostí nakonec vedly k uzavření celého objektu na jaře roku 2001 s cílem provést kompletní rekonstrukci.
Tato rekonstrukce měla dvě etapy a obsahovala i úpravu parkových ploch a okolí budovy Celnice. První etapa záchranných prací zahrnovala opravu krovu a střechy. Dokončila se závěrem roku 2002. Druhou etapu rekonstrukce zkomplikovala povodeň v srpnu roku 2002. Naštěstí dům, stojící u Vltavy, byl vyklizený a proto voda, která jej zaplavila, poškodila především elektroinstalaci, vstupní i interiérové dveře a okenná křídla.
Jak už jsem se zmínila, v rámci rekonstrukce objektu Celnice se rovněž nezapomnělo na zvelebení bezprostředního okolí této kulturní památky. V první fázi se zrekonstruovaly opěrné zídky a obložily pískovcem, což symbolicky představuje písčité břehy Vltavy a modrošedá kamenná dlažba na původní úrovni terénu připomíná naopak její hladinu. Obnovil se i přístup k muzeu po novém schodišti z Rašínova nábřeží. Dále se v horní úrovni trávníku v sousedství ulice Na Hrobci plocha upravila částečně novým trávníkem a tam, kde si sami chodci vyšlapali cestičku, se trávník nahradil mlatovým povrchem. Vegetační úpravy zahrnovaly také osazení svahů kolem muzea dřevinami. Když se dokončila rekonstrukce budovy muzea, byl v dlážděné ploše spodní úrovně umístěn soliterní strom a rohová lavice sloužící jako příjemné odpočinkové zákoutí pro návštěvníky.
Když byla budova a její okolí zrenovováno, mohlo se začít s přípravou expozice muzea, která byla nakonec otevřena 18. června roku 2003.
A co zde návštěvníky čeká?
Expozice obsahuje čtyři části - voroplavba na Vltavě, zaniklé Podskalí a život v něm, také zde najdete historii nákladní lodní dopravy na Vltavě a exponáty týkající se pražské osobní paroplavby.
Čechy byly v minulosti vorařskou velmocí, vždyť první zmínka o plavení vorů na Vltavě je již v listině J. Lucemburského z roku 1316. Ještě v polovině dvacátého století jsme zásobovali dřevem i Německo.
Jelikož vorařství patří k dnes už zaniklým řemeslům, autoři nezapomněli seznámit návštěvníky se samotnou technikou stavby vorů, přičemž nechybí ani původní vorařské nástroje a model vorového pramene. To vše doplňuje slušná řádka starých fotografií. Rozvoj automobilové dopravy ale voroplavbu odsoudil k již zmíněnému zániku a k tomu došlo dokončením přehrady Orlík roku 1960.
Podskalí byla svého času velmi svérázná část Prahy, pro jehož obyvatele znamenala Vltava významný zdroj obživy a také pracovního uplatnění. Do roku 1348 bylo Podskalí samostatnou vesnicí, v tomto roce bylo zahrnuto do hradeb Nového Města. Na počátku šestnáctého století vznikl plavecký cech. Samotné názvy Na Výtoni a Celnice lze zdůvodnit jednoduše. Až téměř do třicátých let devatenáctého století se ze dřeva vybíralo clo, které se platilo v naturáliích, kdy z vorů vyťali několik klád. Většinu budov zaniklého Podskalí návštěvník uvidí v muzeu na dobových fotografiích, jejichž prostřednictvím se seznámí s životem tehdejších obyvatel, kteří se coby nadšení vlastenci rádi sdružovali do různých spolků. Dodnes funguje spolek Vltavan, jehož kořeny sahají až do roku 1871.
Další část expozice odhaluje zajímavou historii pražské osobní paroplavby. První parník postavili v Čechách roku 1841, jmenoval se Bohemia a jeho model si můžete v muzeu prohlédnout. Rovněž se seznámíte velmi podrobně s historií parníků, která je zdokumentovaná samozřejmě i na fotografiích. K největšímu rozmachu paroplavby došlo ve dvacátých letech dvacátého století, kdy se začalo jezdit k dnes již zatopeným Svatojánským proudům, či do Mělníka. Pozůstatkem největší slávy jsou dodnes fungující parníky Vltava a Vyšehrad.
Muzeum Podskalská celnice na Výtoni tedy mapuje do značné míry historii Prahy a především svérázné čtvrti, která se objevuje v mnoha starých písních a vlastně inspirovala i mnohé literární autory, proto by si neměl jeho návštěvu nechat ujít žádný Pražan, ani turista turista, neboť ačkoliv se na Vltavu dnes díváme s despektem, kdysi to byla řeka, u které se žilo a pracovalo. Nakonec takové ledy z Vltavy posloužily mnoha pivovarům a hospodám.
Zdroj fotografie: Muzeum Podskalská celnice