Součástí oslav stoletých narozenin se stane i komedie Antonína Procházky s názvem Ještě jednou, profesore, která se v repertoáru objeví v prvním lednovém týdnu. Oslavy významného jubilea podpořilo vystoupení Hasičské hudby z Lysé nad Labem a křest netradiční divadelní "storočenky", z níž jsem čerpala další informace.
Už v roce 1836 koupil František Deutsch st. dům ve Staré Libni a o dvanáct let později na nároží dnešních ulic Zenklovy a Na hrázi otevřel hostinec. V podnikání měl úspěchy, proto v roce 1864 přikoupil sousední dům a živnost rozšířil na zájezdní hostinec. Jeho syn František, úspěšný houslista, zanechal kariéry, vrátil se domů a stal se hostinským. Nezapomněl však na své umělecké začátky, přistavěl taneční sál a boční velký sál a neúnavně podporoval činnost ochotnických spolků a divadelních společností.
Prvním držitelem herecké koncese se stal herec Jan Hurt, jenž získal povolení i ke stavbě letní arény. Lokalita získala na atraktivitě v okamžiku, kdy před hostincem byla zřízena tramvajová zastávka U Deutschů. V roce 1899 koupil chátrající dům i s parcelami stavitel Václav Romováček. Stávající domy zboural a o čtyři roky později postavil nové spolu s třípatrovým hotelem U Deutschů s kavárnou. V místech bývalého sklepa na dvoře zbudoval nový sál, označovaný jako altán. Ten byl koncem roku 1905 změněn na divadlo.
Na počátku 20. století nově založené divadlo prosperovalo. K jeho založení přispěla řevnivost dvou subret &Svandovy Arény na Smíchově Marie Groszové a Marie Zieglerové. Ta prohlásila, že na jeviště smíchovského divadla nevstoupí, pokud tam bude její sokyně. Ta skutečně odešla a získala divadelní koncesi pro Libeň. Scéna nazvaná Nové divadlo Praha VIII v Libni zahájila 16. prosince 1905. Večer uvedla slavnostní předehra a proslov Jaroslava Vrchlického. Hlediště mělo po úpravě 495 pevných sedadel a 400 míst k stání. Na konci sezony 1907 byla Groszová nucena z finančních důvodů z Libně odejít. Záhy po ní se tu objevila Zieglerová, koupila divadlo i s hotelem a změnila je v nejlepší pražskou operetní scénu. Kvůli dluhům však i ona záhy skončila.
V roce 1910 tu vznikl Lidový dům a v divadelním sále biograf Svépomoc, příležitostně tu vystupovali jen ochotníci. 16.12. 1919 hrál se spolkem Tyl v dramatu "Nebe, peklo, ráj" slavný tragéd Eduard Vojan za zvláštní mzdu, pouhé dva páry podrážek a zajíce.
Bezprizorní sál nadále chátral. Parta nadšenců (scházející se od podzima 1948 v žižkovské Akropoli), tu 27. října 1949 zahájila první sezonu Divadla S. K. Neumanna. Ve skupině vedené režisérem Janem Strejčkem působila řada později známých herců, Josef Kemr, Soběslav Sejk, Miloš Willig, Jan Skopeček, Pavla Maršálková a Věra Tichánková, kteří doslova vlastníma rukama divadlo obnovili.
I když divadlo neleží přímo v centru Prahy, díky kvalitní dramaturgii i skvělým výkonům herců se stává centrem divadelního života. Jít do Divadla pod Palmovkou znamená vysoký kulturní zážitek.