Hrát jsme přestali v roce 1997. Měli jsme jasno v tom, že se nechceme muzikou živit, a tak jsme naráželi na nedostatek času. Na podzim 2000 jsme však opět na Jerusalemu začali pracovat. Zjistili jsme totiž, že nám bez něj něco chybí. Docela dlouho trvalo, než jsme našli správné lidi na doplnění kapely. V tuto chvíli mohu říct, že jsme parta, která se hraním náramně baví. Všechno ostatní je vedlejší.
Z původní sestavy chybí bubeník Radek Zýka. Proč se už do Jerusalemu nevrátil? Pokud mě nešálí paměť, právě on býval magnetem pro -náctileté fanynky? Zdá se, jako byste počítali, že vaše tehdejší posluchačstvo vyzrálo, a proto jste spíše posílili počet hráčů, na úkor blonďatého bubeníka, nebo se mýlím? (Míním s nadsázkou).
Ze staré sestavy jsme zůstali pouze 3 (Honza, Marti, vfi). Pro doplnění ostatních členů bylo nejdůležitější, jestli se shodneme po lidské stránce. Jak jsem řekl – nejdůležitější je, že se Jerusalemem bavíme. Opravdu se chceme těšit na zkoušky, koncerty a vše související. Nijak jsme nespěchali. A že konečná sestava dopadla právě tak, jak dopadla, je z velké části dáno náhodou. Někdo někoho náhodou někde poznal, náhodou to byl dobrý člověk, náhodou měl zrovna čas a chuť ….
Snad mohu konstatovat, že za tu dobu nevyzráli jen posluchači, ale i vy jste nějakým způsobem dál. Tím nijak nechci narážet na věk. Ale mládí jednoduše miluje revoltu. Bavilo vás proto v začátcích trochu lidi pod pódiem a nejen pod ním provokovat?
My jsme asi nikdy nebyli provokatéři. Jednu změnu ale přece jen po těch letech pozorujeme. Už se zdaleka nebereme tak vážně, jak před lety. To nás velice uvolňuje, věříme, že se to přenáší i na posluchače.
Ptala jsem se proto, že si sama vybavuji krásnou domácí scénu, v níž můj otec zuřil u obrazovky, když jste se objevili v jednom hudebním programu v dresech amerického fotbalu, a velmi hlasitě se divil, jak se mi něco takového, tj. Jerusalem, může líbit. A myslím si, že jste neiritovali jen mého otce. Setkali jste se tenkrát s nějakými hodně negativními emocemi?
Ten pořad si pamatuji. To bylo docela legrační. My jsme nechtěli nikoho provokovat. My jsme jen neměli rádi sport (hlavně ten vrcholový). A oni na nás s fotbalem… Na negativní rekace jsme samozřejmě naráželi. To k věci ale patří. Není možné ani dobré líbit se všem.
Deset let je opravdu hodně dlouhý úsek života, a předpokládám, že jste nežili z tantiém, ale museli jste se věnovat něčemu jinému. Znamená to ale, že jste v té době úplně zanevřeli na hudbu? Nebo se každý z vás jen věnoval jinému žánru?
Nikdy jsme se hudbou neživili. Každý tedy měl normální povolání. A každý více či méně s muzikou koketoval. Honza se věnoval sólovému zpívání šansonů (mimochodem se potkal s Romanem Smolou a přivedl ho do Jerusalemu) a psaní textů pro Petra Muka, já a Martin jsme se realizovali v rámci projektu La Promenade. S odstupem jsme si uvědomili, že pokud jsme se kdysi potkali a fungovalo nám to, a nyní máme chuť pokračovat, bylo by nesmyslné Jerusalem neobnovit.
Proč jste tehdy vlastně skončili? Domnívám se , že jste měli našlápnuto na docela zajímavou kariéru, svého času jste se objevovali velmi často v médiích. Nebyla škoda najednou tu získanou pozici, lidově řečeno, zahodit?
Už jsem říkal, že jsme se nechtěli hudbou živit. Připadalo nám, že pokud to zkusíme, přijdeme o svou nezávislost, protože budeme muset myslet na prodejnost. Takhle jsme mohli dělat skutečně to, co jsme chtěli. Časové možnosti nás ale pak udolaly. Nemáme ale pocit, že bychom něco zahodili. Naopak. V období bez Jerusalemu jsme zjistili, jak je pro nás důležitý. Že se vlastně jedná o nový začátek s nejistým koncem je jasné. Znovu opakuji: to, že se bavíme, je pro nás nejpodstatnější. A najde-li se dost fanoušků, kteří se budou bavit s námi, bude jen dobře. My jim budeme hrát tam, kde budou chtít.
Naštěstí minulost je za námi a vy jste se vrátili v plné síle. Můžete tedy vyjmenovat, kdo v současnosti v Jerusalemu působí? A z jakých důvodů se rozšířilo obsazení kapely?
V současnosti tvoří Jerusalem tito pánové:
Honza Dvořák – zpěv
vfi – kytary
Martin – kytary
Roman Smola – klávesy
Radim Bláha – basa
Jarda – bicí
K rozšíření kapely došlo z jednoho prostého důvodu. V minulosti jsme při koncertech používali počítač, a klávesové party pouštěli z něj. Nyní chceme vše uhrát, zařadili jsme tedy klávesy. Koncerty jsou tak mnohem svobodnější, protože se nemusíme tomu stroji přizpůsobovat.
Na české scéně existovala a snad ještě stále existuje skupina XIII.století, hlásící se ke gotickému rocku. Vy hrajete styl, a to používám slova z vašich webových stránek, gotický pop. Pop bohužel u nás získal punc lacinosti, přestože v zahraničí funguje řada kvalitních popových seskupení. Nemáte proto dojem, že tím popem v názvu svou kapelu trochu shazujete?
V začátcích Jerusalemu jsme sami sebe označovali také jako Gothic Rock. Vždy jsme ale cítili, že přestože hudba gotických kapel je nám velmi blízká, obsah sdělení našich textů nekoresponduje s tím, co se Gothic Rockem označuje. V současnosti se řadíme do Gothic -Popu. Nevíme, jestli se taková kategorie vůbec používá a je nám to jedno. Označením Gothic se hlásíme ke zvukovým náladám gotických kapel, Popem říkáme, že nejsme tak ortodoxní v textech, distancujeme se od upírů a podobných blbostí, snažíme se o píseň a nedržíme se gotiky za každou cenu. Navíc si nemyslíme, že na popu je něco špatného. A že se shazujeme? Myslíme že ne, a také to souvisí s tím, že se už opravdu nebereme tak vážně jako dřív.
Češi si libují v hudebních škatulkách, proto jak byste svůj styl charakterizovali?
No přece Gothic Pop (smích).
Došlo ve vašem novém repertoáru k nějakému zásadnímu posunu, míním tím hudebnímu i myšlenkovému?
Nějaký posun vypozorovat jde. Hudebně pořád vycházíme z nálad tvořených navrstvenými kytarami. Forma skladeb ale je mnohem více písňová než dřív. V textech jsme asi nyní blíž běžným životním problémům.
Kolik čerstvých skladeb leží teď ve vašich „šuplících“? Mohou se posluchači těšit třeba i na další cédéčko?
No, něco se najde. Celý koncertní program máme postaven na nových věcech. Pouze drobně je doplněn skladbami staršími a něco málo jsme pro radost naší i posluchačů zařadili z repertoáru našich slavných kolegů. O cédéčku uvažujeme, ale nijak nespěcháme.
Zachytili jste nějaké ohlasy na své znovuzrození od svých „starých“ fanoušků? Neobávali jste se třeba toho, jak přijmou dnešní Jerusalem?
My jsme hlavně nečekali ohlasy žádné. Měli jsme dojem, že časový odstup je tak velký, že je Jerusalem totálně zapomenut. Takže jakékoliv náznaky o tom, že existují pamětníci a že se navíc Jerusalem některým z nich i líbil, jsou nám velmi milé. A co se týče koncertů – zatím na nás davy lidí nechodí. Máme ale pocit, že ti, co přijdou, se baví. Víc nepotřebujeme.
V rámci svého návratu jste připravili i koncertní program. Uslyší v něm fanoušci kromě novinek i staré hity jako Koloběh, nebo Navždy s tebou? A můžete pozvat naše čtenáře na aktuální koncerty?
Koloběh na koncertech hrajeme, Navždy s tebou ne. Nějak se nám to nehodilo do programu. V nejbližší době koncerty neplánujeme. Natočili jsme ve studiu nějaké nové věci, takže se teď intenzivně věnujeme jejich dokončení. V létě ale chceme objet nějaké festivaly a na podzim už také nějaké koncertní termíny máme. Vše určitě včas zveřejníme na našem webu www.jerusalem-music.com.
Děkuji za rozhovor.
Zdroj loga v úvodníku: www.jerusalem-music.com