Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Svést a odhodit, svést a odhodit......



Úvodník: Román Nebezpečné vztahy francouzského spisovatele konce osmnáctého století Choderlose de Laclose se dočkal nejrůznějších divadelních i filmových zpracování. Režisér Ladislav Smoček toto téma ztvárnil již v Národním divadle (1988) a na plzeňském jevišti. Nyní nastudoval dramatizaci Nebezpečných vztahů z pera současného britského autora Christophera Hamptona pro scénu svého domovského divadla.

Článek:

Smočkovo pojetí zachovává původní dobový rámec, ale ve značně zeštíhlené formě, bez barokně-rokokových kudrlinek, jež více vyhovuje a sluší komornější scéně Činoherního klubu. Tomu se podřizuje jednoduchá scéna (Luboš Hrůza) s výmluvnou postelí, cudně zastlanou, i prosté a zároveň elegantní kostýmy (Simona Rybáková).
Cynické milostné běsnění ústřední dvojice potlačuje původní politický náboj.

Nahlížíme do znuděné šlechtické společnosti, jejíž největší konverzační starostí je sledovat, kdo, kdy, s kým... Tempo společnosti udávají markýza de Merteuil a vikomt de Valmont, oba citově vyprahlí a zvrhlí, nemilosrdně odškrtávají z pomyslného seznamu jedno jméno za druhým. Co jméno, to oběť, cynicky zneužitá prostřednictvím sexu ve jménu ješitnosti a vlastního uspokojení. V rámci kruté dohody se nyní jejich pozornost zaměřila na mladičkou (ještě skoro dítě) chovanku kláštera Cecílii, nezkušenou, zamilovanou do stejně nejistého a naivního Dancenyho. Tato kořist je však snadná, Cecílie vikomtovi okamžitě, ale bohužel pro ni opravdově podlehne. Mnohem těžší sousto bude počestná paní de Tourvel, věrně oddaná svému nepřítomnému manželovi, jež zase leží v žaludku markýze. Paní de Rosemonde disponuje životní zkušeností a je jediná ze společnosti, jež s vědomím morální převahy dokáže nahlédnout do samé podstaty.

Ivana Chýlková, chladná, záludná a žárlivá, vnitřně zraněná poznáním, že i jí léta utíkají, o to krutěji bije kolem sebe. Hvězdou představení je však Ondřej Sokol, zjemněle nejistý, avšak tvrdý a neúprosný kombajn ženských srdcí, skutečně miluje jen sebe a momentálně touží znovu získat přízeň markýzy. Své smyčky proto postupně utahuje kolem ctnostného srdce paní de Tourvel v podání Dany Černé, bohužel ani ona, ať se zapřísahá sebevíc, nedokáže odolat více než profesionálnímu nátlaku vikomta. Brzy se řadí do dlouhé řady krutě zneužitých a zklamaných.
Bohatě strukturované herectví obou protagonistů přesto dává značný prostor i ostatním hercům. Marika Šoposká a Jan Meduna se pohybují na pomezí mladické čistoty, naivity, opravdové lásky a komplikovaného vztahu k dospělým, jichž si je třeba vážit a jejich radám naslouchat, i když je naplňují zmatkem. Stárnoucí paní de Rosemonde, Alena Vránová, jediná poznala zlou hru svého synovce, ale zabránit jejím tragickým koncům již nedokázala.

Režisér se zaměřil na rozkrývání psychologických hlubin duše. Ukazuje se opět, že člověk zlý a záludný ve skutečnosti trpí, a svými negativními city a postoji si vylepšuje svou tristní situaci. Markýza slavila tedy Pyrhovo vítězství, ale zvlášť sladké nebylo. To, co ji dříve či později srazí z čelného místa ve společnosti, již neúnavně číhá. Krása pomine a co zůstane? Zatrpklost, smutek, samota...

Představení vyniká vzácnou vyrovnaností kvalitního textu, precizního vedení režiséra a opravdového herectví. Představení nabídne nejen zábavu, ale i lehké zamrazení.
Divadelním éterem se nese zaručená zpráva, že Ondřej Sokol už nebude hrát a bude se věnovat výhradně režii. Po super výkonu, jenž předvedl v roli sladce jedovatého vikomta, si nejeden jeho fanoušek (psát jen fanynka není na místě), vymáčkne obrovskou slzu. Jenomže jako režisér také dosahuje vysokých grádů. Pokud se s diváky touto rolí loučí, udělal to ve velkém stylu. A nám nezbývá než doufat, že se mu po herectví po čase zasteskne.


Christopher Hampton: Nebezpečné vztahy. Hraje se v Činoherním klubu.



27.01.2006 - Jindřiška Kodíčková