Ferdinand Peroutka se určitě stal novinářským symbolem první republiky. Autor nepíše klasickou biografii, ale na základě názorů prezentovaných v tištěných mediích podává intelektuální i filosofický pohled na osobnost Peroutky. Tento pohled nemůže odhalit myšlenkový a osobnostní svět tak dokonale, jak by si naše zvědavost přála. Soukromý život zůstává zahalen tajemstvím, sám Peroutka nikdy informace ze soukromí neprezentoval na veřejnosti. Skutečná pravda o jeho životě, ač pečlivě zahalována, se nakonec v celé šíři objeví v jeho názorech, postojích, výběru přátel apod. Byl vždy ve středu politického a kulturního dění oné doby, zaujímal nezávislé postoje k událostem, jež hýbaly první republikou, a tím se prezentoval, i pro budoucnost.

Pavel Kosatík se snažil z dostupných pramenů sestavit biografii člověka, který je dnes dostatečně zakotven a do jisté míry i zpopularizován. Nabízí se otázka, zda není jako prominent Masarykovy doby příliš adorován. Autor se přínosně snažil pohled na mladého Peroutku nezamlžit vlastními názory, či vynikajícími znalostmi jeho pozdějšího života, stanoviska nestaví jako generál po bitvě. Přistupuje k materiálům „jakoby poprvé“, nezatížen, nepředjímá budoucnost, na příčiny nahlíží nezaujatě, nekonfrontuje je s následky. Postup možná trochu nezvyklý a možná i obtížný, ale jak autor sám píše: „ Zdálo se mi..., že první polovina jeho života je víceméně jasná, zatímco druhé životní období, které prožil z větší části v exilu, mi přišlo tajemné... co jsem zjistil, jsem shromáždil v knize. A přitom to, co jsem považoval v Peroutkově první republice za vyřešené, se začalo problematizovat. A to byl krůček k tomu, abych se zabýval jeho „předchozím“ životem“.

Peroutkův zájem o psychologii vychází ze života se svým „záhadným“ otcem, kdy se snažil odkrýt motivy jeho jednání. Psychologický nástin vždy podněcoval jeho články, s výhodou ho využil ve své časné tvorbě, kdy se zabýval kritikou výtvarných děl. Vyrostl na četbě, miloval Čechova, spisovatele zmaru a deziluze, Havlíčka i Goetha, velice ho ovlivnil Šalda, protože „spoustu lidí naučil psát“ s opravdovým nasazením, s horoucím srdcem.

Pro rané Peroutkovo období se synonymem stává Tribuna, ale hlavně od roku 1924 Přítomnost, jíž se v pouhých čtyřiadvaceti letech stal odpovědným redaktorem. V nezávislém, kritickém deníku, určeném české inteligenci, respektoval praktickou politiku Masaryka, ale dokázal formulovat i odlišné názory, nekořil se mu, i když vznik tohoto periodika Masaryk inicioval a podpořil. Peroutkova nestrannost se ukázala např. v kampani proti generálu Gajdovi, kterou rozpoutal sám prezident. K aféře se nevyjadřoval. Snažil se Přítomnost udržet nalevo od středu, prezentovat prohradní názory, s nimiž se ztotožňoval, ale dát prostor i generaci devadesátých let, k níž sám náležel. Nezavrhoval socialismus v širokém pojetí, za osvobození mas považoval dát jim vzdělání a tak je uvědomit, stál vždy na straně lidu, ztotožňoval se s myšlenkou, že chceme-li pozvednout celek, je třeba působit na jednotlivce, v tomto smyslu preferoval individualismus. Ostatně i on sám individualista byl. Po neúspěšném krátkém působení v Národní straně práce si uvědomil, že nemístně hazardoval se svou nezávislostí, ale i frustrace z volebního neúspěchu ho navždy vyléčila ze stranické angažovanosti.

Biografie Peroutky svou kvalitou čtenáře nezklame, v kvalitě plně následuje Kosatíkova předchozí díla. Je psaná kultivovaným a uměřeným jazykem, zajímavě členěné kapitoly umožní i studium jednotlivých Peroutkových názorů na průlomová témata, ať se jedná o náboženství, komunismus, psychoanalýzu, manželství, pátečníky či vztah k židovství nebo Němcům. Zaujmou i nové poznatky z nejranějšího působení v česko-židovském deníku Tribuna v letech 1919 - 1923. Zrcadlem celé knihy jsou novinové články, jež nezpochybnitelně ilustrují Peroutku coby osobnost, která si nejen zaslouží literární zpracování, ale i zamyšlení nad hodnotami, které mu byly vlastní a dokázal se jimi řídit, i když to vždy lehké nebylo.


Pavel Kosatík (1962), publicista, novinář a spisovatel. Autor knih: Devět žen z Hradu, Bankéř první republiky, Člověk má dělat to, nač má sílu. Život Olgy Havlové, Jan Masaryk. Pravdivý příběh (s M. Kolářem), Ferdinand Peroutka. Pozdější život (1938–1978), Fenomén Kohout.

Pavel Kosatík, laureát Ceny Toma Stopparda za rok 2001a Ceny Nadace Český literární fond za rok 2000, které získal za knihu Ferdinand Peroutka - Pozdější život (1938–1978).