Narodil se 14.7.1862 v rodině zlatníka, kde se ale zlato k večeři nepodávalo. Talent se ozval záhy, již ve čtrnácti letech obdržel stipendium, aby mohl studovat na Vídeňské škole umění a uměleckých řemesel. V osmdesátých letech už aktivně participuje na státních zakázkách ve Vídni a jiných městech monarchie. Již rané práce působí vyzrále, i když náměty zůstávají prozatím akademicky konzervativní. Nástup secese v devadesátých letech umožnil Klimtovi vstoupit do prostoru značně neprobádaného, ale dynamicky svobodného. Za rozlet zaplatil ztrátou pozice oficiálně uznávaného umělce, což zásadně ovlivnilo jeho kariéru. Vídeňská univerzita odmítla objednané malby pro skandální, téměř temně pekelné zpracování, značně vzdálené tomu, co očekávala. Odklon od tradičního akademického stylu 19. století byl dokonán.
Klimtovu zvědavost vzbuzovaly převážně ženy. Snažil se vytvořit svět, jemuž vládne krása. A žena, symbol nádhery, smyslového opojení a lásky, se stává nejlepší inspirací pro jeho dílo, prosycené hlubokou citovostí.
Klimtova skoro chlapecká dívka, dlouhovlasá, štíhlá a svůdná vábí tajemnou sexuální přitažlivostí. Exoticky zdobené textilie vytvářejí poutavou kompozici, nikoli pouhé pozadí. Klimt se nezdráhal ztvárňovat erotiku, ošklivost či sexuální náměty. „Odporné!!“ I taková slova zněla v reakci na jeho tvorbu. Klimt opředen uměleckými skandály, kupodivu neprezentuje své soukromí. Z nedostatku informací se tvrdilo, že neustále střídá milenky. Prý proto, že ho neustále obklopovaly modelky, aby mohl okamžitě zachytit kouzlo okamžiku. Jiné zaručené zvěsti říkaly, že byl hypochondr děsící se každé změny. Pravdou zůstává, že žil s matkou a sestrou, nikdy se neoženil. Měl dlouhý hluboký vztah se sestrou manželky svého předčasně zemřelého bratra, ale zda byli i milenci, se neví. Zůstaly po něm tři nemanželské děti, tento fakt nepřímo podporoval zkazky o Klimtově bujném životě.
Přestože na olejomalbách erotiku pouze decentně naznačoval, v kresbách popustil uzdu fantazii i odvaze. Kreslil hodně, ale valná většina skic shořela. Sám kresbu považoval pouze za přípravný proces, spontánně se vyjadřoval malbou. V závěrečném období jeho obrazy hýří pestrými vzory na textilu, ornamenty, zlatou dekorací – obdivoval byzantské mozaiky, jejichž orientální náboj vtiskl i do svého díla. 6. 2. 1918 zemřel na následky mrtvice a zanechal po sobě řadu nedokončených prací. Mírumilovných, zasněných, něžných.
Monografii o malíři Gustavu Klimtovi doplněnou více než 70 reprodukcemi jeho obrazů vydalo nakladatelství ALPRESS v roce 2005.
Zdroj fotografie: www.ibiblio.org