Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Studená sprcha Terezy Pergnerové



Úvodník: Tereza Pergnerová vydala před časem reedici některých svých nahrávek. Ačkoliv si tahle holka mnohým prošla a v jistých směrech její osobnost obdivuji, nemohu se zbavit dojmu, že tento podnik je zkrátka jen celkem chytrý a nutno říci laciný marketingový tah. Nepříliš velký risk a jemu odpovídající zisk.

Článek: V souvislosti s moderováním reality show VyVolení o Terezu pochopitelně značně stoupl zájem. Dokázala přestat s drogami, syna Samuela jí soud navrátil do péče, a už před reality show získala trvalou práci na Frekvenci 1. A proto remasterování jejích nahrávek příliš nepřekvapilo.

Album nese název Tereza Pergnerová a obsahuje celkem 15 písní, z nichž 13 se v minulosti objevilo již na různých dalších albech. Připojeny jsou dvě skladby, které na CD zatím nikdy nevyšly. Dodala jsem si odvahy a poslechla si ukázky celé patnáctky. Možná jsem si to přece jen měla rozmyslet. To, co znělo z reprobeden mého počítače, mi připadalo doslova a do písmene neskutečné.

Vzpomněla jsem si na část textu jedné slovenské skupiny: „..a ten čo nevie spievať, spievá…“. Tereza totiž dle mého názoru nejenže neumí zpívat, stejně tak i její hlas postrádá barvu. Navíc snad v každé písni zní poněkud jinak. Doposlechla jsem poslední píseň, chvíli s otevřenými ústy koukala kamsi za monitor a pak si zkusila představit člověka, jenž si její cédéčko koupí a bude možná každodenně toto přes hodinu dlouhé mučení poslouchat.

V jednom rozhovoru pro MF Dnes se Tereza zmínila o tom, že jí vždycky spolehlivě „nakopne“ studená sprcha. Skutečně by mě zajímalo, jak to s tímhle albem bylo a jak moc nadšení pociťuje z jeho vydání samotná Tereza. A pokud v ní nadšení zůstává, doporučuji jí tu studenou sprchu okamžitě.

Tento konkrétní případ s albem mi přijde celkem srovnatelný s novou českou komedií „Panic je nanic“. Film, hudba, literatura, fotografie nebo sochařství jsou v první řadě uměním. Čímsi nesmírně čistým a pravdivým, pro společnost nepostradatelným a odrážejícím její stav. V případě Terezina alba a výše zmíněného filmu nejde jednoduše přehlédnout, jak tu peníze stojí až na prvním místě. To, o co tu kráčí, nelze nazvat uměním, nýbrž sprostým zaprodáním se výdělku, návštěvnosti nebo prodejnosti. Jako by to stanovilo ty nejdůležitější kategorie, kterým podléhá hodnocení kvality daného produktu.

Vzpomněla jsem si na všechny "ubohé" kvalitní kapely nebo jednotlivce, snažící se prosadit, aby mohli lidem sdělit něco víc, než jen: „Já chci žít nonstop..“ nebo „Čágo šílenci“. Tito lidé mají obvykle docela minimální naději být viděni a martýria, vedoucí k vydání jejich případného debutu, si asi nedovedeme ani představit. Vůči nim jsou takovéhle Terezy nebo panicové zkrátka nefér.

Zdroj fotografií: www.popron.cz



27.02.2006 - Pavla Králová