Český Moliére Antonín Procházka opět vytvořil záludnou komedii, jíž zaručeně pobaví. Vtipné dialogy gradují komiku precizních situačních zápletek.
Hru rozehrává nepraktický vysokoškolský profesor, zcela ponořený do života svých literárních hrdinů, že mu jaksi mezi prsty uniká život skutečný. Nechápe a nezajímají ho výstřelky moderní doby, na své manželství i rodičovství nahlíží periskopem naivity. Jeho roztěkanost záhy přináší problémy, na rozdíl od diváka spoustu věcí nevidí, či netuší, a tak postavy mohou vesele ve vztazích konspirovat. Manželka Ema touží po muži stojícím pevně na zemi a zároveň romantikovi, a do takového vztahu nutí svého kolegu Otu. Ten se po krátkém zaváhání snaží urychleně vycouvat, ale z roztočeného kolotoče propletených vztahů už nejde vyskočit. Do toho se na pravidelných návštěvách objevují Ivošovy dospělé děti z prvního manželství, zvláštně zaopatřená dcera a nudně umanutý syn, a snaživá studentka.
Situace profesorovi začíná přerůstat přes hlavu, když ho náhodný inzerát přivede do potemnělého kutlochu vyšinutého počítačového maniaka Daniela. Umožní mu virtuální návštěvu dramatického období napoleonských válek a setkání s oblíbenou hrdinkou románu Vojna a mír Natašou Rostovovou. Druhá návštěva se trošku vymkne a literární postavy, včetně bojovného knížete Bolkonského, se vyhrnou do pro ně nepochopitelného svobodného světa nadnárodních řetězců, mobilů a ryčné hudby.

Pavel Kikinčuk se zhostil komediální postavy smolaře Ivoše způsobem, že se nestal pouhým kašpárkem, ale otevřel i své bezelstně naivní nitro. Uštvaný profesor svůj běh časem i krizovým manželstvím zvládá někdy s lehkostí, většinou ho však nenadálé situace těžce válcují.
Nataša Jitky Čvančarové je pravá ženská, lhostejno z jaké doby, která pořád něco chce a nedá pokoj, dokud to nedostane a tím Ivošovi, s naivně panenským úsměvem, způsobí mnohé horké chvilky. Zajímavě vystupuje i skrytá revolucionářka zachumlaná v šátcích, služebná Duňaša (Jitka Sedláčková), když dává najevo nevoli k vládnoucí carské svitě. Nelze opomenout ani výkon permanentně neukojené manželky a milenky Emy (Kateřina Macháčková). Typickou postavu dnešní doby, počítačům fanaticky propadlého Daniela, věrohodně ztvárnil Radek Zima. Hře prospívá dobře vyřešená scéna, umožňující hercům bez zásadních změn pronikat do různých prostředí, aniž by přechody rušivě zasahovaly do už tak dost komplikovaného děje.

I když divák z nejrůznějších důvodů vývoj událostí na jevišti mohl předvídat, přece jen autor navršil ve svižném tempu tolik jednotlivých zápletek, že jisté divákovy pochybnosti asi rozptýlil. A. Procházka v této podívané vystřílel celou (obrovskou) munici nápadů, vytvořil solidní komedii, na kterou se divák nejen rád podívá, ale možná se mu dokonce zasteskne po nemožnosti takový výlet uskutečnit.

Antonín Procházka: Ještě jednou, profesore.

Divadlo pod Palmovkou. Premiéra 5. 1. 2006.