Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Stephen King jako R. Bachman : Srovnáno se zemí



Úvodník: Těžko říct, co vedlo nakladatelství Beta – Dobrovodský k vydání Kingova románu, který on sám raději podepsal pseudonymem Richard Bachman. Možná to byl čirý masochismus vyvolaný nudou z pravidelného úspěchu vydávání jiné Kingovy tvorby nebo iluze, že jméno „King“ prodá všechno.

Článek:

Hledáte-li kingovskou klasiku, vyváženou mixáž hororového napětí, fantaskna a mystiky, sáhněte raději někam jinam. Tohle byl zřejmě pokus o psychologickou studii a zas tak moc se nevyvedl.

Hlavní hrdina Kingova příběhu, pan Dawes, či spíše jeho dům, stojí v cestě výstavbě dálnice. Za oběť jí má padnout i prádelna, kde Dawes pracuje, a on jako vedoucí pracovník dostal úkol najít pro ni novou budovu, kam by se provoz přestěhoval. Dawes si postaví hlavu - nebude se stěhovat ani on ani prádelna. Sice ujišťuje svoji ženu, že jim našel nový dům, podobně jedná i s vedením prádelny, když fabuluje o tom, jak vyjednává o koupi jiné budovy, ale nedělá nic. Naopak si jede koupit zbraně a naváže kontakt se strejcovským mafiánem Magliorem ( taliánským, jak jinak ), od něhož chce koupit výbušniny, aby mohl vyhodit alespoň část stavby do povětří. To také v určitém okamžiku vývoje děje provede. Někdy mezi tím od něho žena uteče k rodičům, odkud se mu ještě občas pokuší domlouvat, aniž by chápala celý rozsah jeho pomstychtivého šílenství.
Během těchto událostí komunikuje pan Dawes vnitřně s jakýmsi záhadným Freddym případně Charliem, z čehož postupně pochopíte, že Charlie byl jeho malý syn, který zemřel na mozkový nádor. King tady použil stejný bizární prvek jako v Zelené míli u paní Mooresové, jeho nemocný syn měl kvůli své chorobě záchvaty neobyčejně sprosté mluvy, kdy své okolí zaplavoval nejvulgárnějšími nadávkami. Ale jinak jeho existence nemá v ději valný význam, snad jen jako zřídkavá reminiscence na dřívější pěkné dny, či ve schizofrenních rozmluvách jako projev narůstajícího Dawesova vyšinutí.
Knihou se mihnou i další postavy mírně zpestřující děj, dívka Olivie, poněkud lehčí povahy a se sklonem k drogám, jež mu poskytně tělesnou útěchu, bývalý kněz Drake, který se zas pokusí o útěchu duševní, ale s dějem líně plynoucím to nijak nezamává.
S nepřehlédnutelnou řemeslnou rutinou, ale značně rozvláčně, popisuje King-Bachman na skoro 300 stranách depresi muže, který najednou spolu s domem a zaměstnáním ztrácí i smysl života, ale velikost té deprese a její teatrálnost se zdají trochu přitažené za vlasy. Až se chce mluvit o vaření z vody. Během čtení si sice říkáte „proboha, ať už do toho Dawes praští a něco vyhodí do povětří“, ale ani ne tak z nějakého nesnesitelného napětí jako spíše z touhy, abyste už knihu měli zdárně za sebou, protože čtenářská čest vám nedovolí ji odložit nedočtenou. Co kdyby na posledních stránkách ještě něco překvapivého přišlo… Nepřijde. Ujišťuji vás.

Zdroj fotografie: Nakladatelství Beta – Dobrovodský



05.04.2006 - Alena Křivánková