Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Bez brambor se lze v jídelníčku obejít I.
Úvodník: Pocházím z bramborářského kraje, a již od dětství jsem z duše nenáviděla většinu syrové zeleniny. Navíc těstoviny a rýži jsem příliš nemilovala, proto jsem vždy brambory stavěla nade všechny krmě, dokázala jsem je spořádat samotné s máslem a pažitkou, a cítila se přitom na vrcholu kulinářského blaha.
Článek: Když se mi poprvé před osmi lety projevila prudká alergická reakce po požití bramborové kaše ve firemní jídelně, a já dostala během dvou hodin horečku, fialovou vyrážku a málem omdlela, pochopila jsem, že alespoň na nějaký čas budu muset svůj jídelníček poněkud přehodnotit. Alergolog mi poté sdělil: „Bez brambor se dá docela dobře žít“, a dodal, že potravinové alergie patří do skupiny těch méně probádaných, a proto mohu zapomenout v dohledné době na objev zázračného léku, který by mi umožnil návrat zmíněné favorizované přílohy na můj talíř.
Složité začátky
Přiznám se otevřeně, že první dva roky po projevení alergie jsem nesnesla, pokud někdo přede mnou jedl bramboráky, či hranolky. A to z prostého důvodu – vyvolávalo to ve mně naprosto neodolatelnou touhu ochutnat, kterou jsem ale kvůli svému zdraví musela překonat. Navíc jsem se stala štvancem, jenž se kdekoliv mimo domov musel ptát, zda se třeba v polévce neukrývá jediný kousíček brambory. Přestala jsem jezdit na návštěvy a pokaždé, když jsem se musela spoléhat na kuchyň druhého, avízovala jsem předem, aby se při přípravě jídla pro mě hlavně vyhnul bramborám. A vězte, že dnes po osmi letech bohatých zkušeností mohu říci, že téměř nikdo mou neschopnost požít brambory nepřejde s mlčením, ale vyptává se, a ve finále mě stejně podezřívá z rozmlsanosti. Někteří na mě hleděli a hledí jako na exota. Setkala jsem se i s velmi nelogickým názorem, že si za to můžu sama, protože nesportuji a odmítám zeleninu.
Proměna v Číňana
Jelikož mě z těstovin bývá těžko, celkem přirozeně padla v mém případě volba na rýži, kterou jsem na počátku „diety“ zařadila do každodenní stravy. Kolegové v zaměstnání často vtipkovali, že se mi protahují oči a vlezle se ptali, zda nehodlám emigrovat do některé z východoasijských zemí. Asi po půl roce mi tato čínská pomsta lezla i ušima a začala jsem přemýšlet o jiných alternativách.
Kuře jsem z náhlého nápadu konzumovala s dušenou mraženou baby karotkou a hráškem, protože tepelně upravovaná zelenina mi tolik nevadí, a občas jsem se potěšila řízkem s chlebem. Chleba se vůbec v této etapě stal mým věrným společníkem, bohužel po chlebu se tloustne a nelze ho tělu dopřávat věčně, a proto jsem se pokorně navrátila k rýži a opustila drobné zpestření v podobě nezdravých, ale chutných smažených dobrot.
V dalším pokračování se s vámi podělím o autentické zážitky z cest a restaurací ve vztahu k bezbramborové dietě: (klikni)
18.04.2006 - Martina Bittnerová