Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Hodíme se k sobě?



Úvodník: Jak je možné, že dva naprosto odlišní lidé spolu dokáží žít? Platí zde tvrzení, že protiklady se přitahují? Někdy ano, ale není to pravidlem. I když charakterové vlastnosti mohou mít muž a žena podobné, každé pohlaví má na věc trochu jiný pohled. Na čem tedy skutečně záleží?

Článek: Nejčastější případ, kdy se s tímto jevem setkáváme, je na ulici. Potkáváme páry, kdy jeden z dvojice je, co se týká fyzického vzhledu, hezčí. Nemusí jít nutně o ženu, existují přece i muži tzv. hezounci. Kolemjdoucí si při pohledu na tento pár řekne: „Co na ní/něm vidí?“ Z pohledu vnějšího pozorovatele je tento vztah nepochopitelný, ale ony partnery mohou spojovat např. společné zájmy. Nehledě na to, že každý máme jiný vkus. Když se nám někdo nezdá atraktivní, jiného může daná osoba přitahovat.

Další případ – jeden z partnerů je spíše přízemní, zatímco druhý se tak trochu vznáší v oblacích. Vypadá to, že ti dva ani nemohou trávit společný čas. Ale třeba jim to vyhovuje. Imponují jim vlastnosti toho druhého, obdivují to, čím oni sami nedisponují.

Zda-li se partneři k sobě hodí či nikoli, odhadnou pouze oni sami. Zdánlivě nesourodé povahy totiž mohou najít společné sympatie. Někdy to trvá delší dobu. Potkáte někoho, kdo vás na první pohled nezaujme. Jak po stránce fyzické, tak ani svými zájmy si nejste podobní. Ale pokud jste v kontaktu delší dobu, zjistíte, že vás něco spojuje. Najednou zpozorujete, že přes tyto jeho charakterové vlastnosti hodnotíte i jeho zevnějšek. V duchu si říkáte, že i když se vám dotyčná osoba dříve nezamlouvala, nyní už vám není tak vzdálená. Přehodnotíte své původní domněnky a skrz charakter se vám začnou zdát sympatické i další její vlastnosti. Ostatní lidé z vašeho okolí to sice nemusí chápat, ale to jen díky tomu, že neprošli oním procesem sbližování.

Foto: www.osobnosti.cz




26.04.2006 - Aneta Šimonková