Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Láska je to, co já chci
Úvodník: Poněkud silné tvrzení. Hned to ale upřesním: máme paní Lásku, která se kolem vznáší jako původní řecká bohyně, raději ale jsme, když nás naplňuje a když navštěvuje naše domovy, ba žije s námi! Pak máme vztahy: s rodiči, se sourozenci, s přátely, naší polovičkou, ach těch je... a v nich tvořím já, co já chci!
Článek: Ale opět: nemyslím svá panovačná, tvrdohlavá a vzdorovitá přání, nýbrž mé niterné touhy. To, po čem toužím, ke mně přijde. Ne náhodou, ne jen tak a ne samo od sebe. I když „to“ tak vypadá. Jako když zavoláte do lesa: podle melodie, síly a lásky vašeho hlasu přiskotačí veverka s oříškem, přiběhne půvabná srnka, anebo zamračený medvěd.
Každý jsme tvůrce svého života, svého vztahu. Jen se pozorně podívejte na to, co vám připadá neskutečné a jako naschvál. Skutečně? Náhoda? Hra „osudu“? Určitě hra! A jaká Hra! Ale nehrajete si vy? Kdo si vybírá už pokolikáté ten samý typ partnera? Není to, jako když každé ráno šáhnu do šuplíku pro ty samé děravé ponožky? Ach ten osud!
Život je Hra sama. Zálaží na tom, jestli se považujete za strojvůdce a život za jakýsi vlak, anebo za hráče a život za kouzelnou hru se svými pravidly. Raději tu hru, prosím. Vlak příliš drncá.
A má ta Hra svá pravidla? A nezáleží na tom, jak já budu poctivě a svědomitě hrát?
Fotografie: Klára Klepáčková.
27.04.2006 - David Šeterle