Rok co rok malovaní šeříků ve školách, vlaječky v oknech a pietní akt u tanku číslo 23 na pražském Smíchově. Dnes to samé místo naproti Švandovu divadlu zdobí fontána a kolem ní často na lavičkách pospávají bezdomovci, čímž toto místo, k němuž se vzhlíželo, ztratilo naprosto svůj význam. Akce, kdy se tank objevil jedno ráno v růžové barvě, navždy ukázala nesmyslnost podobných oblud na podstavci.
Ve válečném konfliktu nezmírá jen duše člověka, ale válka přináší i fyzické utrpení, zbytečné lidské oběti, a poníží národ až k smrti. Tento obrat jsem si vypůjčila od S. K. Neumanna, kterého odveleli na bojiště první světové války. Ta ovšem přinesla Čechům vytouženou samostatnost. Druhá světová válka nám ji vlastně nadlouho vzala. Německou porobu totiž vystřídala jiná forma útlaku mocného Sovětského svazu. Poválečné vyzdvihování boje proti fašismu a nutnosti míru otrávilo s léty pak i ty, kteří si obého cenili.
A proto dnes se těšíme hlavně na to, že máme volno a nemusíme do práce. Jen politici odnosí k památníkům věnce, což pro nás okomentují média. Tím se jedinečnost tohoto dne formálně splní. Na druhou stranu díky osobnostem, jako byl v sobotu zesnulý generál Peřina, bychom neměli zapomínat na ty, jež nám vybojovali svobodu i za cenu hrozby ztráty toho nejdražšího - vlastního života.
Tudíž až se budete v létě toulat českou krajinou a budete míjet pomníčky neznámých vojínů, věnujte jim tichou vzpomínku. Myslím si totiž, že v ústraní může každý uctít památku padlých bez strojené okázalosti a nějaké povinnosti, ale s o to větší upřímností. Alespoň já to tak činím každý rok…
Zdroj obrázku: gminy.com.pl