Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Srdce milované ženy získáte poezií
Úvodník: „Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo…“ Tímto veršem začíná jedna z nejkrásnějších básní české poezie Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy od Antonína Sovy. A stejně jako báseň se nazývá i výbor milostné poezie českých básníků, který vydalo nakladatelství Dokořán již před třemi roky. Ovšem podobná kniha nemůže nikdy zevšednět a zestárnout, protože svým obsahem bude vždy blízká.
Článek: Opěvovat lidské city umí bez patosu jen opravdoví básníci. Naštěstí jich naše literatura měla požehnaně, a tak se na zhruba devadesáti stranách setkáváme s Hálkem, Nerudou, Vrchlickým, Šrámkem a dalšími. Prostřednictvím svých veršů nám předávají naději, bolest, štěstí a zradu, tedy vše, co k lásce patří.
Určitě však nyní na jaře nikdo z nás nechce vadnout, a chystat se na podzim života s pocitem, že na nějaké vzplanutí už je pozdě, jak to sděluje Sova ve zmíněné básni. Tudíž by se naopak brevíř milostné poezie mohl stát jakýmsi vodítkem k získání bytosti snů.
Každá žena, byť sebevětší cynička, v koutku duše mívá romantický šuplík, kam si zasunuje filmy typu Hříšný tanec aj., a další touhy a fantazie. A na ten šuplík by měl muž umět zaútočit, čili jej pootevřít.
Málokdo ale dostal dar umění psát opravdové verše, tím nemyslím styl „ty máš kukadla jak zrcadla“, a málokdo dokáže osobu něžného pohlaví tzv. ukecat, nebo jí omráčit tancem v nějakém nočním podniku, či bravurní jízdou na motorce. Přesto nemusí ani ten největší „nešika“ zoufat. Když sáhne po útlé knížečce z Dokořán, a použije básničku ve správnou chvíli, má téměř vyhráno.
K vyznání lásky vybízí Vrchlického Píseň - …Každý ten nejmenší kalich/plá jakby porotkán rubíny/nesu ti v kvítkách těch malých/své lásky velké hlubiny!
Pochválit pak noc s milovanou lze slovy Bohdana Jelínka IV – Ramínko bílé paprsek co slunce/Ó, moje dítě, lilje na korunce/ když měsíc svítí v lese za večera/ není tak pěkná, jak tys byla včera…
Nebo se lze inspirovat básní Vrchlického Tak mám tebe plnou duši – Jako ve snách stále žiji/kam jen hnu se, hudbu slyším/jednu sladkou melodii/od květin až k hvězdným výším/zvukem prudším a zas tišším/Věř, dřív neztichne ta píseň/až svou skráň v tvém klínu skryji.
Čtivým slečnám doporučuji ale tuto knihu darovat. Obsahuje totiž kromě básní i ilustrace vybrané z Moderní revue, Erotické revue a řady soukromých tisků, takže objevíte i vkusné kresbičky Toyen. Co bych výboru, který uspořádala Marcela Turečková a Jan Macháček trochu vytkla, je to, že u některých autorů opominul navýsost skvostné a hravé básně, jako u Neumanna např. Nemusíš Evo být žárlivou aj.
Přesto oceňuji zařazení básníků, jež si mnoho s milostnou poezií nespojujeme, samozřejmě díky tomu, co jsme se učili ve škole. Přítomnost K. J. Erbena proto překvapí, ale jeho báseň Řevnivý rozhodně příjemně. Kdo nemá rád jeho temné balady, určitě pookřeje.
Pokud bych měla mluvit za sebe, nejvíc mi učarovala Dykova Bázlivá, s níž by se ztotožnila asi řada žen - … A o jiné lásce snila jsem /jež život nebere, leč život dává/snila jsem tolik nedočkavá/ a procitla jsem ze sna úžasem/je pusto pozdě. Polekaná jdu/po pěšině jdu v slunce západu/neb viděla jsem v prachu šedých cest/co láskou zvou, ne co láska jest.
Zdroj fotografie:dokoran.cz
17.05.2006 - Martina Bittnerová