Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Přežila jsem rozvod, přežiji už všechno II.



Úvodník: Dokončení včerejšího rozhovoru s kadeřnicí Ivanou.

Článek:

Předchozí část rozhovoru: (klikni)

Přišla manželova nevěra?

Vybudoval si s holkou (o dost mladší než já) vlastně paralelní vztah, nevím přesně, kdy k tomu došlo, a co ho k tomu vedlo. Spíš si myslím, že patří k těm lidem, co nedokáží být věrní jedné ženě, ale musí udržovat více vztahů, jinak je to nebaví. Věděli to všichni kolem, jenom já ne. Až jednou jsem ho s ní potkala v supermarketu. Kdo něco takového nezažije, tak mi to neuvěří, byl natolik sebejistý a drzý, že prostě s ní šel nakupovat do stejného obchodu, jako chodil se mnou.

Jak jsi se zachovala?

Jen jsem je pozdravila, popadla košík a snažila se co nejdříve zmizet. Lucku hlídala tchyně, takže jsem skončila u tety, šly jsme spolu do baru. Celý večer mi neustále volal a pokoušel se to nějak vysvětlit. Ale já to neřešila. Teda nechtěla v tu chvíli řešit. Druhý den jsem ale doma udělala cirkus a zjistila jsem, že ten vztah je vážnější, než jsem si myslela. Já v tom pracovním fofru, protože už jsem tehdy pracovala a Lucka chodila do školy, si nějak ničeho nevšimla. Občas mi připadal divný, ale kdo není, zvlášť když se vrátí utahaný z práce. Tím přišla nová a bolestná zkušenost. Nechápala jsem, jak může tak snadno někdo zahodit to dobrý, co jsme vytvořili.

A to jsi netušila, že se chce rozvádět…

Ne, netušila, ale za dva měsíce jsem to měla doma černém na bílém. Nejvíc mě dostalo, že mi řekl, že si mě bral moc mladý a že pochopil, že nejsem ta pravá.

Takže nevyzrálý?

Jo, člověk, k němuž jsem vzhlížela, který se jinak choval rozumně, byl prostě v citech nevyzrálý puberťák. To víš, mně bylo krátce před třicítkou, myslím, že naopak jsem už viděla věci a život jinak, než v těch osmnácti. Nejhůř to samozřejmě nesla Lucka, kvůli ní bych i v tom vztahu snad vydržela, protože jako táta fungoval dobře.

Pak následoval rozvod

Ten jsem snášela velmi těžce, ale hodně mi paradoxně pomohl bývalý tchán, přemluvil mě, abych si u nich v baráku vybudovala kadeřnictví, a že mi bude malou hlídat. Tchyně v té době trochu "zlobila", pořád cvičila a snažila se udržet se za mladou, myslím, že i mužský do toho přišli, ale nezkoumala jsem to. Takže jsem fungovala s tchánem jako rodina. Snažila jsem se pořád pracovat a věnovat se dceři, abych zahnala špatné pocity. Přicházely dny, kdy jsem večer brečela do polštáře, ale pak jsem si uvědomila, že mi to osamostatnění se od manžela výrazně pomohlo. Nakonec mi vlastní kadeřnictví přineslo lásku.

Lásku? Zamilovala ses do zákazníka?

Já muže prakticky nestříhala, jen ty od mých kamarádek, ale za jednou mou stálou zákaznicí přišel syn. Myslím, že jsem tehdy na hlavě jeho matky napáchala velké zlo - určitě se to každému jednou stává, či stane – protože když vstoupil do dveří, téměř se mi podlomila kolena. Celou dobu jsem z něj byla nervózní, navíc mě dostalo, jak trpělivě čekal. Potom se nechal samozřejmě ode mě ostříhat – domluvil se na jiný den, pak už mě pozval na rande. Přiznám se, že ani ne rok po rozvodu jsem se cítila docela trapně, hlavně před tchánem, tak jsem mu to řekla a on mi na to odpověděl, ať se na všechno vykašlu, že jsem mladá, a že si mám užít života a ne se trápit. No, v té době, když jsme randili, Lucka byla hodně často u dědečka (smích).

Vdala jsi se znovu?

Ne, já to pořád oddaluji, nějak se mi do toho nechce, s přítelem už žiji ale ve společné domácnosti. Lucka vždycky opakuje v žertu, že je ráda, že má mámu z krku a může mě nechávat po večerech samotnou. Už je slečna a kluci o ní mají pochopitelně zájem a proto ji nebaví sedět s rodiči v obýváku u televize.
Samozřejmě tátu má jenom jednoho a Honza (můj přítel) to respektuje. Jelikož je o tři roky mladší než já, myslím, že jsou spíš s Luckou kamarádi. Nikdy nijak do výchovy nezasahoval. Jen když se Lucka k němu chovala špatně, což jsme si protrpěli hlavně na začátku její puberty. Poté se to ale srovnalo.


Konec dobrý, všechno dobré?

Já bych dnes po všech zkušenostech řekla, že člověk nikdy neví a nemůže vědět, jak který vztah dopadne, nikdy nemáš záruku, že s tím mužem vydržíš do smrti a nebo on s tebou. Chce to ale určitou dávku trpělivosti a tolerance. Každopádně i kdyby mě Honza opustil, i kdyby nám to nevyšlo, vím, že to zvládnu. Když jsem přežila rozvod, přežiju už totiž všechno.



24.05.2006 - Martina Bittnerová