Podle některých teorií lidé, kteří žárlí, podceňují sami sebe. Cítí se ohroženi někým jiným, protože mají nízké sebevědomí. Často vidí, že případný protivník má vlastnosti, kterými jim může odloudit partnera. Tito lidé žijí v neustálém strachu, že někdo takový přijde. Tento strach se projevuje i navenek a časem si toho všimne partner. Přesněji řečeno – musí si toho všimnout, protože může být vystavován různým výslechům.
Monika je dvacetiletá studentka a se svým přítelem chodí dva a půl roku. Jak sama tvrdí, její partner je velmi žárlivý. Dokonce do té míry, že Monika uvažuje o rozchodu. Copak se ale tak nechoval už dřív? „Zezačátku jsem to brala spíš jako lichotku. Dělalo mi dobře, když mě občas lehce popíchnul. Brala jsem to jako jeho zájem o mě. Postupně mi ale začal vytýkat, že se bavím s kamarády, ptal se mě na telefonáty, nechtěl mě nikam pouštět samotnou. Nejraději by byl se mnou sám, nechce se o mě dělit už ani s mými kamarádkami. Řekla bych, že žárlí i na ně. Nechtěla bych mu ublížit, ale v tomhle už nemohu žít. Proto uvažuji o rozchodu.“
Žárlivost je do určité míry příznivá. Díky ní dáváme milované osobě najevo, že nám na ní záleží. Některým to dělá dobře, když jejich partner žárlí. Pokud ale žárlivost přeroste určitou hranici, kdy jsou hysterické scény na denním pořádku, tak to vztahu neprospívá.
Pokud se ukáže, že žárlivost má své opodstatnění a partner má někoho jiného, musí dvojice řešit, co dál. Jestli má jeden z partnerů vztah, který paralelně udržuje s tím původním, tak je pravděpodobné, že se chce vídat s někým jiným. Proto by se partneři měli dohodnout, zda-li budou nadále spolu. Jestli se jedná o chvilkovou záležitost tzv. úlet, měli by zvážit, zda se musí nutně rozcházet. Samozřejmě že odpustit je těžké, navíc dokázat to bez výčitek! Ale pokud je vám váš partner stále drahý, pak určitě najdete způsob, jak zapomenout a naopak docílit společného spokojeného života.
Zdroj: doktorka.cz