Šance pro děti
Při pátrání po Kláře a Adéle a jejich humanitární činnosti mě potkalo další zajímavé překvapení. A to web občanského sdružení Chance 4 children (C4C), jež má v seznamu (na rozdíl od EEM) občanských sdružení Ministerstvo vnitra, a které hlásá, že je pokračovatelem EEM, ale přitom se podle toho nechová. Klára totiž rozdává stále ještě letáčky EEM ( květen 2006) a ne současného C4C. Na webu EEM.cz se přitom nenachází ani drobná zmínka o zániku této organizace a vzniku nástupnické C4C (podle údajů na webu existuje až od roku 2005). Takže tím se to nějak zamotává. Každopádně programy má C4C stejné i web v podstatě kopíruje obsah webu EEM. Ale na rozdíl od původního EEM uvádí přeci jen kompletnější stanovy, chlubí se jedinou konkrétní akcí a to společenským večerem s dražbou fotografií. Výtěžek z této dražby šel na konto C4C, a na tomto večeru se měla mimochodem podílet Nadace Vize 97 manželů Havlových!
Z webu C4C navíc k tomu zmizely ony Paprsky, proto pouze z drobných náznaků lze vytušit napojení na myšlenky, které by mohly podpořit domněnky o možném napojení na sektu Rodina – a to ze zmínek o videokazetách a z výroků o Bohu. Významné firmy představené na webu coby sponzoři mohou dodávat organizaci jistý punc solidnosti a oficiality. Obávám se, ale že si málokterý sponzor detailně ověřuje, na co přispívá.
Webu C4C vytýkám opět nedostatky jako chybějící výroční zpráva sdružení, IČO sdružení a hlavně jsem nikde neobjevila přehled realizovaných a plánovaných akcí, stejně jako je tomu např. u konkurenčního Zdravotního klauna: www.zdravotniklaun.cz.
Co na to aktérky příběhu?
Oslovila jsem jednu z aktérek - Kláru, aby mi objasnila nejasnosti vyskytující se kolem jejich humanitárních aktivit, protože je mimochodem i s Adélou uvedena jako členka přípravného výboru C4C na webu. Ke svému členství mi sdělila: „ Nejsem členkou sdružení C4C. Byla jsem sice jednou ze zakladatelů EEM, ale sdružení se po mém odjezdu do Mexika samo rozvíjelo a dostalo se na svůj vrchol. Sdružení jsem otevřela, protože mně není lhostejný život dětí v dětských domovech, osamělých, starých, či postižených lidí. Tato činnost je mým povoláním, posláním, avšak nijak nesouvisí s mým vyznáním.“
Adéla sice nemá podle vlastních slov nic společného s C4C, ale z jejího vyjádření vyplývá, že jeho aktivity jsou zároveň jejím povoláním? Proč je tedy napsána jmenovitě jako členka přípravného výboru sdružení C4C, a není tedy místo ní uvedena osoba, která současné aktivity sdružení koordinuje, protože takto to svádí k tomu, aby si konkrétně její osobu každý s činností sdružení spojoval.
Adéla mi tedy sdělila, že činnost C4C nesouvisí s jejím vyznáním, a přesto se na webu organizátoři projektů ohání Bohem. V neposlední řadě Adéla rozdává stále ještě letáčky EEM ve smyslu, že v této organizaci se osobně angažuje. Nechci tvrdit, že mi Adéla záměrně lže, přesto pro mě zůstávají v její výpovědi značné nesrovnalosti.
A ono těch nesrovnalostí objevíme skutečně hodně. EEM neexistuje v seznamu občanských sdružení, nicméně CFC (Chance 4 children) už podle Administrativního registru ekonomických subjektů funguje od 23.3.2000 (mají dle tohoto registru přidělené IČO 70818819). EEM se pyšní svou existencí již od roku 1993. EEM ale patří do minulosti, C4C k přítomnosti…
K vazbám občanského sdružení Chance 4 children na organizaci Rodina mi Adéla sdělila následující: "C4C nemá nic společného s Rodinou. Zaměstnanci nejsou členy Rodiny. C4C hlavně nabízí pomoc tisícům dětí z dětských domovů na venkově a zejména se soustřeďuje na vzdělávací programy s cílem pomoci dětem zařadit se do společnosti.“
A přichází podle mého soudu další záhada – pochopitelně zaměstnance může mít sdružení jakékoliv, škoda, že se Adéla nezmínila, kdo konkrétně předsedá sdružení, kdo tvoří valnou hromadu apod. Když v přípravném výboru sdružení figurovaly členky jisté náboženské organizace, lze předpokládat, že si tato organizace nějaký vliv ve sdružení ponechala, to ale mohu opět pouze hádat, důkazy k tomu jsem neobjevila.
V neposlední řadě mě děsí důraz na vzdělávací programy, které se podle informací na webu provádí formou již výše zmíněných videokazet, ostatně to sděluje i organizace Rodina na svých domovských stránkách.
Podle Adély však, cituji: „Videa byla na prvotním začátku nabízena organizací EEM, ale to je před šesti lety. Ani vlastní stranka nebyla tak dlouho obnovována. (Vlastně se jim nepodařilo ani jednu videokazetu tímto způsobem darovat)".
Bohužel ale i na webu C4C v sekci Jak pomoci visí stále tato výzva: Sponzorováním sad výchovných videoprogramů „Treasure Attic“ a „Kiddie Viddie“ pro dětské nemocnice a ústavy. K tomu se zde nehovoří o darování, ale o výzvě k finančním příspěvkům na výrobu těchto videokazet.
S ohledem na to, že se jedná o totožné viedokazety nabízené Rodinou, a Adéla sama uvádí, že je nabízelo EEM na počátku činnosti, tak tím zároveň a nechtěně potvrzuje jisté počáteční vazby Rodiny miminálně na EEM, to že C4C se hlásí jako pokračovatel EEM znamená, že se lze i domnívat, že v podstatě nějaké souvislosti mezi těmito organizacemi zřejmě mohou být i v současnosti, přestože se mě Adéla svými odpověďmi snažila ze zcela pochopitelných důvodů přesvědčit o opaku.
Závěrečný díl seriálu vyjde zítra.
Tímto seriálem jsem rozhodně nechtěla a neměla zájem poškodit žádnou z uvedených osobností a organizací, natož zpochybňovat jejich humanitární aktivity, jež vnímám za společensky potřebné, ale považovala jsem za nutné upozornit na možné propojení společnosti na pomoc dětem s jistou náboženskou organizací.
Jména hrdinek příběhu jsou změněná.
Zdroj obrázku: Martina Holánková