Představení začíná dramatickými vnitřními monology úspěšné herečky, ale nešťastné ženy k režiséru, příteli, otci svého dítěte, kde se pod sebevědomou kritikou skrývají výčitky. Druhý záběr směřuje do Ameriky, kde nad rozepsanou hrou medituje Tennessee Williams, spekuluje, proč vysněná Anna Magnani nepřijala roli ve Skleněném zvěřinci, ba co víc, ani mu neodpověděla.
Jedné noci v Římě jim osud dopřeje setkání. Setkání dvou profesně úspěšných lidí zralého věku. Po úvodním nesměle upejpavém vzájemném poznávání sestupují z piedestalu slávy a odkrývají si své třinácté komnaty, v nichž dřímají netušené křivdy, zklamání, bolesti, strach, samota, ale i láska, nutkavá potřeba někoho milovat a být milován.
Hrou jako hlubokým korytem řeky protékají monology, dialogy, myšlenky bez jakékoli dramatické zápletky. Absence situačního napětí klade na herce vysoké nároky, musí se hluboce ponořit do nitra svých postav. Po nesměle ostražitém začátku se objevuje náznak důvěry a potřeba vypovídat se se stupňuje s každým dalším setkáním a s každou vypitou skleničkou. Obě postavy gradují verbální šarm, zejména S. Stašová dokáže svižně imitovat bezprostřední nespoutanost italského naturelu, od lítostivých slzí přechází k sarkastickému úsměšku nad svým osudem až k roli matky, jež má dar obejmout postiženého syna i neurotického, nestabilního Tenna. Její rázný temperament, kořeněný dobře zvládnutými italskými vsuvkami, se postupně přenáší na roztěkaného, zaraženého spisovatele, křečovitě skrývajícího tajemství, aby se zakrátko svou homosexualitou zaštiťoval. Nakonec rozvazuje, ale alkohol tlumí jeho vzlet. Williams ( O.Vízner) se stává tím slabším, hledajícím ochranu, prosící o její laskavost. Srdce jim nyní tepe na stejné frekvenci, bojují o svobodu svého hrdého ducha, ale proti stojí čas, stáří, nemoc, ochladnutí zájmu producentů, komerce klade nepřekonatelné překážky. Vidina skonu je vrací tam, kde si neskonale přáli zůstat – na výsluní, úspěšní, nezapomenutelní...
Ponižující, prázdný konec dlouholetého přátelství proslulého dramatika T. Williamse se slavnou herečkou z neorealistických filmů A. Magnani, která získala Oscara za roli ve Vytetované růži, natočené právě podle Williamsovy předlohy, ztvárnil Franco D‘Alessandro. Využívá biografických faktů s nimiž nakládá až příliš pateticky. Text se potom zbytečně táhne a rozpouští, převážně v monologických pasážích a některých, trochu zbytečných, glosách mířených do řad kritiků, producentů a umělců..
Divák napjatě sleduje tok myšlenek slavných postav transformujících se skvělým hereckým podáním do psychologické sondy zraněných duší. Čeká dychtivě na světlo, změnu, radost. Ta však nepřichází. Vykřičet se ze strachu z nemoci a smrti, ze zoufalství a beznaděje...A co dál?
Franco D‘ Alessandro: Římské noci. Divadlo v Řeznické. Premiéra 19. května 2006
Zdroj fotografie: www.casopis.scena.cz