Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Nuďte se stylově
Úvodník: Kdyby se mě někdo zeptal, jaké tři filmy mě v posledních letech zaujaly, nebo oslovily, určitě bych jmenovala Samotáře, Nudu v Brně, nebo Divoké včely. Nejsem si jistá, co mají ty filmy společného, snad určitou vykořeněnost hrdinů a touhu po naleznutí lásky a svého místa na světě.
Článek: Když jsem poprvé viděla Samotáře, musela jsem si po jejich shlédnutí sednout na dvě hodiny s kamarádem do kavárny, protože jsem jen lapala po dechu a těžko nalézala slova, jakými bych vystihla své pocity. Ne kvůli tomu, že by se příběh hrdinů lišil nějak od těch ostatních, ale měla jsem pocit, že někdo vzal můj osud a přesadil jej na plátno. Především sugestivní scéna s Hančinou (Jitka Schneiderová) maminkou (Hana Maciuchová) , která perlí výčitkami typu – To máš z toho života, jakej vedeš. To máš z těch tvejch kamarádů - byla jakoby ji odposlouchali za dveřmi bytu mých rodičů.
A domnívám, se že nejenom za dveřmi našeho bytu. Pak jsem se dočetla, že Samotáři vypovídají o mé generaci, která může sice vše, ale hledá sama sebe.
Z tohoto úhlu pohledu si připadám jako Samotářka stále. Každopádně pokud jste tento film doposud neměli možnost shlédnout, zkuste to…
Nudu v Brně považuji za skutečnou srdeční záležitost, protože jsem v Brně dva roky bydlela (takže jsem se několikrát stěhovala stejně jako Hanka ze Samotářů). Tvůrcům zmíněného filmu se bezesporu podařilo zachytit atmosféru tohoto města, která je podle mého názoru velmi specifická. Z tohoto filmu ale na mě pokaždé příjemně dýchne. Ačkoliv všichni vychvalovali Jana Budaře v úloze Standy Pichlíka, mě okouzlila kreace Miroslava Donutila v roli Mirka Norbachera, provinčního herce s mindrákem a jeho roztomile nešťastné společnice PhDr. Vlasty Kulkové v podání úžasné Pavly Tomicové. Scénu odehrávající se v hospodě, kde se část aktérů nezávisle na sobě sejde, mi připadá naprosto jedinečná i díky Pavlu Liškovi, který si zde vystřihl znamenitého frajera a erotomana teoretika Pavla Beďury, jehož dráždí vnadná servírka. Ony světácké řeči, jež vede, autoři zřejmě doslova odezírali ze skutečného hospodského prostředí. S hlavou plnou Nudy v Brně poté možná poběžíte na autobus a vydáte se po stopách protagonistů příběhu. Neváhejte ani vteřinu, v Brně máte totiž opravdu co objevovat.
Divoké včely se od dvou předchozích liší prostředím, zatímco Samotáři i Nuda v Brně jsou filmy o městě a lidech v něm, Divoké včely nás zavádí do neutěšeného prostředí vesnice, kde chybí práce i nějaký hlubší smysl lidské existence, který v důsledku otevírá v jejich obyvatelích temnější stránky lidské duše. Většině lidí stav, v němž se nachází nějakým způsobem vyhovuje, pouze Božka (Tatiana Vilhelmová) s Janou (Vanda Hybnerová) pociťují určitou skepsi. Janin manžel prohrává na automatech, Božčin přítel Laďa (Pavel Liška), místní Majkl, spatřuje svou budoucnost po boku oddané Božky v baráku, což se v místních poměrech vnímá za jedinou opravdovou hodnotu. Když do rodné vísky zavítá Petr (Marek Daniel) začnou se dít věci. Divoké včely mají v sobě pro mě tak poeticky melancholický náboj, že právě v těch nejmelancholičtějších okamžicích se k nim ráda vracím.
Každý z nás má zřejmě své oblíbené filmy, po nichž sahá ve chvílích smutku, nebo pohnutí, a určitě bych mohla nejméně dalších deset zařadit do pomyslného žebříčku těch nejzajímavějších, přesto o těch zmíněných třech, mohu zodpovědně říci, že se s nimi nikdy nenudím a beru je jako své přátele, přestože už je znám téměř nazpaměť.
A jaké jsou ty vaše oblíbené filmy?
Zdroj obrázku: kfilmu.net
30.06.2006 - Martina Bittnerová