Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - "Je to má nejlepší kniha"



Úvodník: ...to údajně prohlásil držitel Nobelovy ceny za literaturu, Günter Grass o svém románu PSÍ ROKY. Téměř šestisetstránková kniha vyšla poprvé nedávno taky v Česku a konečně tak uzavřela vodu nad tzv. Gdaňskou trilogií, kterou tvoří společně s PLECHOVÝM BUBÍNKEM a KOČKOU A MYŠÍ.

Článek:

Celá kniha je rozdělena do tří částí, z nichž každá má jiného vypraveče. První knihu, Ranní směny píše Eduard Amsel, umělec židovského původu. Druhou knihu, nazvanou Milostné dopisy, píše Harry Liebenau, knihu třetí, s názvem Materniády, píše Walter Matern.

Jednotící prvky celé knihy představují plašidla na ptáky a pak také psi. Celou knihu pak můžeme nazvat vlastně jakýmsi deníkem z válkou sepjatých let tehdejšího Německa.

Günter Grass používá zvláštní, květnatý, někdy obtížně srozumitelný jazyk. Za touto složitou "nesrozumitelností" se ale - pokud pozorně čteme a vnímáme smysl jeho slov - skrývají podněty k přemýšlení nebo i k cynickému úšklebku. Kniha ale obsahuje také komické momenty, např. když autor vtipně popisuje, kterak se babička Maternová po devíti letech strávených na půdě v křesle zvedla, aby zachránila sváteční husu a dala co proto nepozorné kuchařce.

Grass se bezpochyby řadí mezi výjimečné autory, takže přestože ještě možná nemám ta správná léta (koneckonců - není mi 60 a nebyla jsem v Rusku), abych správně rozuměla významu všech jeho slov, našla jsem v knize hlubokomyslné odkazy, které mne velmi zaujaly, momenty, které se mi líbily a budu na ně s úměvem vzpomínat jako na starého známého. Domnívám se také, že pokud měl někdo tu možnost číst předchozí dva díly Gdaňské trilogie, bude na román pohlížet zcela jinýma očima.

Knihu vydalo v roce 2005 nakladatelství Atlantis v překladu Hanuše Karlacha a Evy Pátkové.

Zdroj fotografie: www.volny.cz/atlantis



31.07.2006 - Pavla Králová