Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Příliš rychlá Francouzka



Úvodník: Autonehodou Chantal Poullain se již několik dní intenzivně zabývají média. To už je úděl známých osobností, že všechny jejich prohřešky se probírají veřejně. Někdo by řekl – alespoň se něco děje. A ono se opravdu děje. Ch. Poullain svolala na čtvrtek 17.7. 2003 tiskovou konferenci, kde lačným novinářům pověděla x tou verzi pravdy, proč vlastně bourala.

Článek: Mnohý občan si jen posteskne – zas další hvězda, co se domnívala, že jí patří svět a doplatila na to. V tomto případě na to doplatili především dva mladí lidé, kterým svou zběsilou jízdou zničila zdraví. Jenomže Chantal si může dovolit zacpat jim ústa odškodným.

A již se činí. Žalobou na deník Blesk chce vysoudit peníze a tyto pak věnuje oběma postiženým. Snad neskončí pouze u těchto finančních zdrojů. Netuším, jak silný ekonomický potencionál znamená jméno v Čechách usazené Francouzky, ale troufám si tvrdit, že na zajištění plnohodnotného života a veškeré péče těm dvěma, prostě nemá, leda by se sama vzdala luxusního životního stylu. Pokud totiž budou odkázáni pouze na invalidní důchod, bude jim vůbec schopná platit apanáž pro důstojnější žití? O tom silně pochybuji. Samozřejmě není paní Poullain povinná dávat někomu milióny, ale pak musí sama pokorně nést trest a s vězením počítat.

Zatím to ale působí, že vše vyřeší peníze a milá Chantal vyvázne bez trestu. Copak by ta šarmantní dáma mohla sedět v kriminále? Vždyť má nezletilého syna! Veřejnost jí přeci ten „drobný prohřešek“ jistě odpustí, neboť ona to neudělala schválně, ona nechtěla. Připadá vám poslední souvětí absurdní? Prolistujte pár webovými stránkami a přečtěte si názory mnoha našich spoluobčanů. Národ se v těchto diskusích přímo rozděluje na dva tábory. Ten první celkem logicky konstatuje, že Ch. Poullain absolutně pominula v oné osudné jízdě veškerá pravidla silničního provozu a za to si zaslouží tvrdé potrestání. Druhý tábor pak hlásá, že to, co se jí přihodilo, se může stát každému z nás a navíc oceňují její charakter, když dá těm dvěma, jenž zmrzačila, peníze.

Chtěla bych věřit tomu, že pan soudce bude v této kauze skutečně spravedlivý a viníka odsoudí, tak jako by soudil „obyčejného člověka“ a ne známou osobnost. Moc bych si to přála, ale nějak podvědomě se přikláním na stranu skeptiků. Ti se totiž obávají, že i v tomto případě zůstane slavný viník nepotrestán.


19.07.2003 - Martina Bittnerová